Legenda o drakovi

Po dlouhé době se konečně objevil pořádně vytvořený vizuální drak, který za něco stál. Celkově jsem udivená, co dokáží ruští tvůrci vykouzlit. Sice je to slaďárna, u který už je vám v první půlhodině předem jasné, jak dopadne, ale aspoň jsem měla možnost odprostit se od příběhu a naplno si užívat ty úchvatné scény. Z některých šel mráz po zádech, hlavně z pár závěrečných. (26.12.2016)

----- "Nechť je vše, jak chceš Ty ... " ----- Drsné i zasněné, rozervané i zádumčivé, odvážné i nesmělé, akční i poetické ... a snad i maličko baladicky laděné vyprávění s příchutí prastarých mýtů, ukrytých v neprobádaných, temných hlubinách oceánu - nebo na rozlehlých, zasněžených pláních kdesi na východě. Jakoby žilo svým vlastním životem ... pod mocnou ochranou praotce všech draků. Po strhujícím úvodu zpomalí a nechává plynout čas v přirozeném rytmu ... jako mořské vlny omývající břehy dračího ostrova - to aby láska měla kdy vyklíčit, zbavit se všech strachů a pochybností, odhodit zbytky neupřímnosti a sobectví, zavrhnout tajné myšlenky, skryté lži, drobné lsti a malé zrady - a proměnit se v opravdový, ryzí, hluboký a oddaný cit, který jediný může vychýlit neúprosnou dráhu osudu ... dojít vykoupení a vznést se na dračích křídlech ke Slunci. V podstatě by se dalo říct, že jde o variaci na známou pohádku o Krásce a Zvířeti, ovšem na rozdíl od veskrze neumětelského počinu "Kráska a zvíře" z roku 2014 (který má na svědomí Christophe Gans) není neosobní a studená jako pověstný psí čumák - naopak: Věříte v ní a chcete ji následovat ... jako ztracenou a znovu nalezenou naději, jako krásný přelud - jako křehký sen, na který jste ve víru všedních dnů dávno zapomněli. P.S.: Nebo ... z jiného úhlu pohledu - kterak jeden ruský Дракoн jediným mávnutím dračích křídel vstrčil do kapsy komplet všechny americké upíry a vlkodlaky z jejich domovské "Twilight ságy" (2008 - 2012) ----- "Toť vše." ----- (28.12.2016)

Jak už tu napsali ostatní, nazývejme věci pravým jménem takže - Jak vycvičit draka při Stmívání v Modré laguně? Moc málo fantasy, skoro žádné drama a až příliš romantika. Co jsem si odnesl? Třeba to, že kdyby ho hrdinka vzala tím šutrem, tak neuvidí vítr... Moc poetický! Každopádně digitální drak se docela povedl a nadchla i ta krásná kostra, co byla ostrovem... Celkově zvláštní podívaná, ale jestli bych to dal znova? Spíš asi ne... Proč? Protože všechna ta romantika na mě moc nezabírala a jako nejlepší postavu bych za sebe označil to milé zvířátko, co žilo na ostrově s naším drakem a které chtěla naše hrdinka hned napoprvé taky vzít šutrem... 5/10 (31.07.2018)

Osvěžující, romantická a srdce si ukradnuvší ruská pohádka. Něco, co nepotřebuje honosnou výpravu, grandiózní vizuál či mnoha milionové náklady na všechno, aby uhranulo. Chmurné zimní počasí ruku v ruce s podmanivou hudbou mě ponořilo do obyčejného a nekomplikovaného osudu mladé ruské šlechtičny a majitele dračího ostrova z kostí jeho prehistorického prapředka. (25.08.2019)

Lehce přeslazené, maličký patos, nicméně vizuálně příjemné. ■ Po druhém vidění a v ruštině: Ano. Příjemné. Sexi (vyloženě myslím, že tvůrci mají nějaký tréning, jak hrdiny zachycovat sexi v každé možné i nemožné situaci). Co se těla hlavního hrdiny týče, myslím, že odpovídá, jak by měl takový drak vtělený do člověka vypadat (čekali byste snad nějaké ochablé svalstvo?). ■ Po třetím vidění v ruštině: Vždy se mi nejvíc líbily ženy, které se nějak aktivně projevovaly. Před dvaceti lety například má vlastní, současná. V tomto filmu mi Marija Pojezžajeva připadá být nejvíc sexi ve scéně, kdy vyrve draka po skále (a chvíli potom). To bych si klidně ještě párkrát pustil :). (25.12.2016)