The Blackcoat's Daughter

Obrovská škoda, protože February oplývá silnou zlovolnou atmosférou, ale v ostatních aspektech je naprosto nemastný a neslaný. Jedná se o první režisérský počin Oze Perkinse a jsem si jist, že další jeho počínání je hodno ke sledování. Ale potíž February je v tom, že jde od ničeho k ničemu a nemá krom pár scén, co divákovi nabídnout. Místama je trochu nelidsky protahovaný a veškeré rádoby nesouvislé dialogy nevedou ke zvýšení pozornosti nebo zvědavosti. Pocit mystična a zla je poněkud křečovitě nastavován hudební složkou, která je sice sama o sobě vynikajicí, ale nemá kýžený efekt v celku - a ten značně pokulhává. Oceňuji neobvykle uchopené téma posednutí ďáblem a exorcizmu, ale scénář u mě nezpůsobil žádnou senzaci. Jedním uchem dovnitř, druhým ven, znáte to. (25.08.2016)

Vyloženě artový horor s taaakhle dlouhou expozicí. Mnohovrstvá stavba děje připomíná spíše drama, které se ne a ne rozjet, tyto obavy jsou ale nakonec zbytečné. Vrtá mi to celý hlavou i dlouho po skončení a navzdory tomu, že jsem všechno nepochopil, a přesně tohle mě na tom baví nejvíc: přemýšlet a nikoli zapomenout na další hororové béčko. (02.11.2016)

February vyžaduje tak trochu svatou trpělivost, ještě zhruba ve dvou třetinách stopáže jsem byl přesvědčen o spíše průměrném hodnocení. Pak ale postupně začne skládačka zapadat do sebe a v posledních pár minutách se Perkins vytasí s velmi zajímavou a ne zcela jednoznačnou pointou, která otevírá dveře k poprojekčním debatám. Očekávám tu komentářový shitstorm, protože značná část publika to možná nepochopí už na elementární úrovni, a část těch, kteří pochopí, bude mít výtky k některým tvůrčím rozhodnutím, díky nimž film může fungovat tak, jak fungovat chce. Ono to vážně je lehce vychtěné, ale já s tím nemám problém, protože výsledkem je netradiční pojetí profláklého posedlostního hororu. Kéž by takových bylo víc. Nadto i debutující režisér předvádí až překvapivě silný výkon, dává snímku zajímavě nervní a temnou atmosféru. Je z toho cítit taková znepokojivá prodchnutost zlem, i když se třeba zrovna nic moc neděje. Nemůžu se dočkat, co přijde dál. Jo a bacha na jeden ze zdejších dosavadních grafomanských blábolů, jehož autor film, obávám se, nepochopil, ale bystřejší čtenáři by mohli kvůli části jeho blábolu přijít na určité věci dřív, než je pro plnohodnotný zážitek vhodné (a pokud mu křivdím a pochopil, pak je debil, že do komentu něco takového napíše a potenciálně kazí ostatním překvapení... takže si nevybereš). (10.06.2016)

Bohužel mi zase nezbývá než škatulkovat, protože lepší charakteristika než "lynchovina" mě u February opravdu nenapadá... A co že má tedy s Lynchem společného? Pomalý, bizarní, spíš surreálný než horrorový děj, zneklidňující až zlověstnou hudbu, málomluvné, prapodivné a absurdní dialogy... No takže snad není divu, že mi film svou atmosférou neustále připomínal Lost Highway, nebo Mulholland Drive. Pointa už je sice nelynchovská a horrorově všední, zato podaná nevšedním způsobem. Nádherný film, ponurý, skličující, těžkomyslný, tedy přesně takový, jaké mám rád. Lahůdkový zážitek! (10.07.2016)

Hodinu sa atmosféra neznesiteľne šponuje ako balkónová šnúra na vešanie opratého oblečenia. Potom sa „to“ konečne rozbehne a začne to byť riadne drsné. Na konci však, obávam sa, ostáva neakceptovateľné množstvo otázok bez odpovedí, pričom, a aj toho sa obávam, viacerí diváci nepochopia, čo presne sa v tomto filme vlastne dialo resp. prečo a zrejme im unikne zmysel viacerých scén. To by sa mohlo pri repríze napraviť, ale ruku na krucifix – koľkí z nás, unudení už počas premiéry, na to budú mať náladu? Režisér si v Psycho 2 zahral malého Normana Batesa a v skutočnosti to nie je nikto iný, než Oz perkins, syn Anthonyho Perkinsa! (19.02.2017)