Mzda strachu

Francouzi byli v 50. letech opravdu machři. Film trvá dvě a půl hodiny, přesto nestihne nudit. První hodinka je sice slabší, jenže to, co přijde pak, vyrazí dech. Čtyři muži na nebezpečné silnici, vezou nebezpečný náklad (nitroglycerin), který může každou chvíli vybouchnout, stačí nepatrný náraz. Veškeré napětí vychází z toho, co se může stát. Žádné násilí (jediná krátká bitka), žádné čistě záporné postavy, největší překážku si hrdinové vezou s sebou. Postavy nejsou ani černé, ani bílé, jejich charaktery se v průběhu děje mění. Co se týče herců, mladýho Yvese Montanda jsem málem nepoznal, Charles Vanel, kterýho jsem vůbec neznal (jako většinu herců tady), mě hrozně překvapil, ostatní taky dobrý. (13.12.2010)

Já nějak ty psychologké studie moc nemusím. Ať je to There will be blood nebo Poklad na Sierra Madre, všechno jsou to dvěhvězdičkové záležitosti. Tady dám o jednu víc za to, že i přes délku jsem se ani sekundu nenudil a filmařsky nemám co vytknout. Atmosféra dobrá, ale zase takový dojem to prostě nezanechalo. Ono pokud jsou vám všechny postavy šuma fuk a k žádné si nevytvoříte vztah ani po dvou hodinách, tak je něco špatně. Yves Montand byl slušnej, ale u konce mi byl dost nesympatickej. Charles Vanel a la "Džo" byl na granát od začátku do konce! Celkově mi chování postav nesedlo, přišlo mi to hodně nereálné. Například vyhrocený spor v restauraci. (22.08.2008)

„Mzda strachu" patří rozhodně k nejlepším filmům, vyrobeným v posledních letech na západě. O tom, že je to dílo skutečně mimořádné, nejen po stránce skvělé filmové techniky a herectví, ale též silou a pravdivostí příběhu, svědčí i skutečnost, že americká delegace, jež se zúčastnila festivalu v Cannes, protestovala proti uvedení tohoto filmu. Protestovala především proto, že tento film je příliš ostrou zbraní v boji proti vykořisťovatelskym metodám monopolistických vládců. Příběh filmu nehovoří vůbec citáty, neobviňuje nikoho a přece je otřesnou obžalobou krutosti, bezcitnosti a nelidskosti představitelů olejářské společnosti, kteří využijí bídy několika vyděděnců společnosti a vědomě je posílají téměř na jistou smrt, aby zachránili majetek společnosti. Vedle obnažujícího pohledu na kořeny moci a bohatství jedněch upoutá i psychologická drobnokresba ve vylíčení života a charakterů těch, kteří žijí v bídě. Je to především zásluha režiséra filmu, který v ostře, až naturalisticky viděných obrazech vytvořil dusnou, těžkou atmosféru pasti, do níž se tito lidé dostali. Je třeba také vyslovit velké uznání úspornosti a přece maximální působivosti výrazových prostředků, kterými tento film vypráví o osudu a tragedii čtyř hrdinů. Uvedením tohoto vynikajícího filmu mají naši diváci možnost objevit nejen nové prostředí, nové tváře herců, ale též uvědomit si, jak stále odvážněji umělci všech národů zvedají svůj hlas na protest proti vykořisťovatelům. Filmový přehled 25/1954 (16.01.2009)

Párkrát tu zaznělo, že první půlka je moc rozvleklá. Mně se právě první polovina líbí snad ještě více než druhá. Pomalé představení jednotlivých charakterů funguje nezávisle na druhé polovině - vytváříme si vztah k jednotlivým postavám, a představu o tom, jaké ty postavy vlastně jsou. Druhá půle pak nenápadně nabourává chápání jednotlivých charakterů a na nebezpečných zkouškách teprve rozkrývá skutečnou podstatu věci. Právě hra mezi očekáváním, zda se naše představy o vlastnostech postav naplní či ne, je pak zdrojem silného emočního náboje, který funguje v druhé polovině. Je na tom fascinující, že to, co se dá na povrchu vnímat jako jednoduché dobrodružné vyprávění, je vlastně dost rafinovaná hra na kočku a na myš mezi scénáristou a divákem. (16.02.2015)

Ja som taktiež váhal, v čom je tento film taký úžasný, keďže všetci vieme, že hlavný hrdina musí prežiť minimálne do poslednej päťminútovky a z čoho má potom prameniť ono napätie. Začalo naplno fungovať tak v tretej scéne, čiže asi neskôr, ako Clouzot zamýšlal, ale tento film je hlavne o sile priateľstva, o neľudskosti pracovných podmienok, čiže o tom, že mašinéria obrovského priemyslu musí ísť aj cez "priateľove nohy", nielen cez mŕtvoly. Úžasná atmosféra strednej Ameriky vyžaduje veľké plátno, alebo aspoň blue ray disk, ja som sa bohužial uskromnil s menej kvalitným formátom a urobil som veľkú chybu. Pokiaľ si dobre pamätám Friedkinov remake, ten bol akýsi subtilnejší a uzavretejší, možno aj lepší, ale to by som ho musel vidieť znova a mám na to po tomto filme veľkú chuť. Takýto poriadny chlapský film padne v dnešnej hipster dobe, keď nedokážete odhadnúť sexuálnu orientáciu mužov, neuveriteľne vhod. Preto dávam plný počet, inak asi za štyri. (12.06.2013)