Mzda strachu

Chvílemi příjemná a poctivá dobrodružná podívaná, které nechybí napětí, psychologie postav, vzájemné vztahy a dávka akce. Tak nějak mi ovšem připadal snímek patřičně ohlodaný zubem času se spoustou (ne)logických chyb. Nedostatky: 1) Železnou tyčí vydolovat 60cm hlubokou díru v kameni? To určitě. 2) Když se spolujezdec druhého kamionu holí v kabině náklaďáku (už ke konci filmu), v každém záběru má jinak mýdlo na tvářích. (05.10.2013)

Bezchybný thriller, který s přehledem strčí do kapsy většinu svých dnešních následníků. Od začátku - představování protagonistů - po odzbrojující dramatické pasáže, jež nás nutí zadržovat dech, našlapaná podívaná bez slabých míst. Výborný Yves Montand, kterého tento film přes noc proslavil. Ještě suverénnější je ale představení Charlese Vanela, jenž se postupně mění z chladnokrevného gangstera až na roztřeseného "strašpytla. (02.09.2005)

„Mzda strachu" patří rozhodně k nejlepším filmům, vyrobeným v posledních letech na západě. O tom, že je to dílo skutečně mimořádné, nejen po stránce skvělé filmové techniky a herectví, ale též silou a pravdivostí příběhu, svědčí i skutečnost, že americká delegace, jež se zúčastnila festivalu v Cannes, protestovala proti uvedení tohoto filmu. Protestovala především proto, že tento film je příliš ostrou zbraní v boji proti vykořisťovatelskym metodám monopolistických vládců. Příběh filmu nehovoří vůbec citáty, neobviňuje nikoho a přece je otřesnou obžalobou krutosti, bezcitnosti a nelidskosti představitelů olejářské společnosti, kteří využijí bídy několika vyděděnců společnosti a vědomě je posílají téměř na jistou smrt, aby zachránili majetek společnosti. Vedle obnažujícího pohledu na kořeny moci a bohatství jedněch upoutá i psychologická drobnokresba ve vylíčení života a charakterů těch, kteří žijí v bídě. Je to především zásluha režiséra filmu, který v ostře, až naturalisticky viděných obrazech vytvořil dusnou, těžkou atmosféru pasti, do níž se tito lidé dostali. Je třeba také vyslovit velké uznání úspornosti a přece maximální působivosti výrazových prostředků, kterými tento film vypráví o osudu a tragedii čtyř hrdinů. Uvedením tohoto vynikajícího filmu mají naši diváci možnost objevit nejen nové prostředí, nové tváře herců, ale též uvědomit si, jak stále odvážněji umělci všech národů zvedají svůj hlas na protest proti vykořisťovatelům. Filmový přehled 25/1954 (16.01.2009)

Ani byste nevěřili, jak moc rád bych dal Clouzotově Mzdě plný počet. Není to totiž ani tak filmový thriller, jako spíš esence čirého napětí a všudypřítomného strachu. K tomu dokazuje, že krev může tuhnout v divákových žilách i bez přítomnosti galonů krve. Ale kvůli první zbytečně utahané cca třičtvrtěhodince (zatím) prostě nemohu. (Viděna původní čb verze o 156 minutách.) (05.02.2012)

Friedkinova verze, kterou jsem viděl první, zůstáva nepřekonaná. MZDA STRACHU je pro mě, stejně jako spousta filmů natočená do 60tých let, velmi tendenční. Prvky napětí na mě vůbec nefungovaly a nehty jsem si strachy rozhodně neukousával. V tomhle Friedkin zašel mnohem dál. Clouzotova verze mě zaujala hlavně dobrým vykreslením postav a několika skutečně silnými visuálními momenty (výbuch prvního náklaďáku, který Clouzot znázorní jen tlakovou vlnou, která Joovi sfoukne tabák z cigaretového papírku anebo scéna brození se v kaluži ropy), úplný závěr filmu mi přišel zase až příliš obrazný, ale budiž: myšlenka byla doručena. (15.12.2015)