Cena strachu
Le Salaire de la peur
Vite vendute
The Wages of Fear
The Wages of Fear
The Wages of Fear
The Wages of Fear
Režie:
Henri-Georges ClouzotKamera:
Armand ThirardHudba:
Georges AuricHrají:
Yves Montand, Charles Vanel, Antonio Centa, Peter van Eyck, Véra Clouzot, Folco Lulli, Darío Moreno, Grégoire Gromoff, Darling Légitimus, François Valorbe (více)Obsahy(1)
Las Piedras, malé, od zbytku světa odříznuté městečko v jedné nejmenované zemi střední Ameriky. Bezcílně tu marní čas horda dobrodruhů nejrůznějších národností, která horečně vyhlíží jakoukoliv naději, jak uniknout všudypřítomné bídě a nudě. Mezi nimi je i Mario (Yves Montand), kterému zpříjemňuje pobyt mladá obsluha místí krčmy Linda (Véra Clouzot); Jo (Charles Vanel), francouzský gangster s nervy z ocele; Bimba (Peter van Eyck), tajuplný Němec, který přežil nacistický pracovní tábor; a Ital Luigi (Folco Lulli), nejlepší Mariův přítel - ovšem jen dokud se Mario nedal dohromady s Joem. Jednoho dne se jim naskytne možnost, jak přijít k vytouženým penězům, které jim umožní únik ze země: vypukne požár ropného pole a americký koncern, jediný zaměstnavatel v kraji, nabídne mužům 2 000 dolarů, když ve dvou náklaďácích přepraví pro hašení nutný nytroglycerin. Čeká je 500 kilometrů dlouhá cesta, při níž může sebemenší nehoda vést k explozi zničujících následků...Podle románu Georgese Arnauda. V roce 1977 natočil William Friedkin remake SORCERER. (Pohrobek)
(více)Videa (1)
Recenze (254)
Friedkinova verze, kterou jsem viděl první, zůstáva nepřekonaná. MZDA STRACHU je pro mě, stejně jako spousta filmů natočená do 60tých let, velmi tendenční. Prvky napětí na mě vůbec nefungovaly a nehty jsem si strachy rozhodně neukousával. V tomhle Friedkin zašel mnohem dál. Clouzotova verze mě zaujala hlavně dobrým vykreslením postav a několika skutečně silnými visuálními momenty (výbuch prvního náklaďáku, který Clouzot znázorní jen tlakovou vlnou, která Joovi sfoukne tabák z cigaretového papírku anebo scéna brození se v kaluži ropy), úplný závěr filmu mi přišel zase až příliš obrazný, ale budiž: myšlenka byla doručena. ()
Přehrávané emoce, nesympatičtí hrdinové, nejeden logický nesmysl ani pitomý konec nedokáží, abych tomuto dobrodružně chlapáckému snímku srazil víc, než jednu hvězdu z hodnocení. Atmosféra snímku disponuje totiž takovou hustotou, že o možnosti jejího krájení budou vést renomovaná fyzici ještě dlouhou diskuzi a výše uvedené nedostatky si hravě omluvím rokem narození snímku a autorovou snahou šokovat bez znalosti výsledku nezávislé analýzy na téma: "Kde se nacházejí hranice uvěřitelnosti jednání filmových postav?". ()
Studie charakterů jednotlivých aktérů trochu podmíněná dobou vzniku, naivita a hloupé činy zvláště jedné z hlavních postav jsou úsměvné, nicméně film, který si právem zaslouží být na hvězdném piedestálu, je dobrou hrou plnou nervy drásajících scén, kdy může nebezpečný náklad kdykoliv spustit lavinu smrti a akčním dobrodružstvím dobře technicky zvládnutým před i za kamerou. ()
Mzdu strachu jsem viděl před léty a zanechala ve mně hluboký dojem. Tak trochu připomíná neméně skvělý Poklad na Sierra Madre. Vynikající psychologická studie charakterů, které se pod vidinou zisku respektive „zlatou horečkou“ obnažují až na kost. Nadčasové drama od kterého nelze odtrhnout zrak, ale především memento, protože tyhle svody platíly a budou platit ve všech časových i prostorových rovinách. ()
Podle mě je první hodina až příliš dlouhá. Stačilo naznačit a pořádně natěšit na to co přijde. Ovšem co přišlo po až zbytečně dlouhým prologu, na to jsem fakt připravenej nebyl. Vědět co mě čeká, namazal bych si rty něčím dobrým, protože během filmu jsem si svoje rty okusoval s větším zaujetím než dobře propečený steak. Úplně největší nervák z toho dělala skvělá kamera. Z některých záběrů jsem fakt měl nervy úplně v prdeli. ()
Galerie (43)
Photo © Cinédis
Zajímavosti (18)
- Film se měl původně natáčet ve Španělsku. Ovšem Yves Montand (Mario Livi) tam odmítl natáčet, dokud byl u moci diktátor Francisco Franco. Nakonec se tedy natáčelo na jihu Francie. Přesto šlo ze strany Montanda o odvážný požadavek, jelikož do té doby byl hercem malých rolí a nemohl si moc „vyskakovat“. Hvězdu francouzské kinematografie z něj udělala právě až Mzda strachu. (DaViD´82)
- Natáčení začalo 27. srpna 1951 a bylo plánováno na devět týdnů. Ovšem natáčení stíhala jedna pohroma za druhou. Proti všem předpokladům byly nezvykle velké srážky, což zapříčinilo nejen zapadávání vozidel, ale i devastování natáčecí techniky a placu. Navíc si režisér Henri-Georges Clouzot zlomil kotník a jeho žena Véra Clouzot, představitelka Lindy, vážně onemocněla. Došlo tedy k tomu, že na konci listopadu byla natočena pouze sotva polovina filmu. Vzhledem k blížící se zimě bylo natáčení na půl roku pozastaveno. Poslední klapka nakonec tedy padla až v létě 1952. (DaViD´82)
- V Československu byl snímek tehdejší komunistickou propagandou vítán a to z toho důvodů, že podle ní prezentoval špatné pracovní podmínky dělnické třídy v západním světě. (Olík)
Reklama