Spotlight

Procedurální minimalistické novinářské drama par excellence, které je o novinařině a novinářích stejnou měrou jako o samotném tématu oné reportáže. Jde svým způsobem o filmovou reportáž, jak se dělá poctivá investigativní reportáž, spíše než o novinářský thriller, jaký byste si představili na základě toho, o čem ta reportáž pojednává a co odhaluje. Až na výjimky potvrzující pravidlo žádný prostor pro zázemí či osobní problémy; pouze několikaměsíční získávání zdroje za zdrojem, potvrzování věrohodnosti zdrojů, dokumentů, statistik, vyjádření, trávení nekonečných hodin v archívech a postupné doplňování skládačky kousek po kousku, dokud nevznikne ucelený znepokojivý obrázek. Komu to "jakoby zpovzdálí sledované a na samou kost osekané" pojetí sedne, ten si bude rochnit blahem. Nabízelo se pojmout to a vystavět čistě na oné kauze, více se zaměřit na emoce či samotné kněží, církev i oběti a mohla se ctít žánrová pravidla novinářského thrilleru, ale od toho jsou tu jiní. A právě ona zdánlivá nezaujatost a civilnost tomu nebývale dodává na působivosti a ve výsledku i hrůznosti, jak to umí jen strohá fakta a jak by to více "emočně na první signální angažovaný" snímek nikdy nedokázal. (06.01.2016)

Veľmi silné a vážne skvelé. Asi po pol hodinke mi filmárska uzemnenosť a absencia osobných príbehov prestala prekážať a nakoniec so bol skoro úplne nadšený. Vynikajúci scenár a herci. Zaslúžený Oscar za najlepší film nie ani tak kvôli výsledku ale kvôli tomu, že na ten film sa až tak rýchlo nezabudne. Dôležitosť výpovede je občas silnejšia než progresívna filmárčina. Silných 9/10 (23.04.2016)

Uznávam, Thomas McCarthy je vyborný režisér, určite lepší ako herec. Z jeho predošlej tvorby sa mi páčili najmä The Station Agent a Nepozvaný hosť. V prvom prípade zahviezdil malý veľký muž Peter Dinklage a v druhom zasa R. Jenkins. Ani Sledovačka nie je výnimkou. Páčila sa mi a to aj napriek tomu, že tu nie je žiadny dramatický vývoj ani nijak výrazná emotívna stránka. Jediný pocit, ktorý tu prevládal bol pocit nasranosti a strašnej nespravodlivosti, žiaľ v tomto svete je to tak normálne ako že zajtra vyjde slnko. Ale nominácia na oscara za najlepší film? To sa mi už zdá trochu prehnané. Viem však asi prečo. Námet je totiž veľmi silný, vie chytiť za srdce a to páni akademici majú veľmi radi (hlavne keď sa to zakladá na skutočných udalostiach). Celý čas tu vlastne sledujeme iba napínavé pátranie po pravde, ktorú si vo výsledku a v plnej paráde snáď nevedel predstaviť nikto, veď kto by si už len pomyslel, že zneužívanie detí cirkevnými perverzákmi je tak brebujnené, že rakovinový nádor vo štvrtom štádiu je proti tomu len neškodné prechladnutie? Vo filme bola vypovedaná jedna pekná myšlienka, a síce, že takýto cirkevníci nevezmú svojim obetiam len dôstojnosť a detstvo, ale že im zoberú všetko, celý život, vrátane viery a možnej cesty k Bohu. Ľudia čo majú chrániť a pomáhať takto vlastne len zabíjajú v ľuďoch všetko to, čo by mohlo súvisieť s vierou v Boha alebo normálnym životom (pekným príkladom bola aj babička mladej reportérky). Ešte späť k oscarom. Jasný víťaz ako herec vo vedľajšej úlohe by sa mal stať Mark Ruffalo, tu mi ukázal, čo za hereckého chameleóna to vlastne je. Potlačil v sebe všetko charakteristické čo už poznáme z predchádzajúcich jeho postáv, a prišiel s niečím absolútne novým, úplne novým charakterom a postavou, do najmenších detailov precízne zvládnutou, počnúc od štýlu chôdze, mimiky, neverbálnych gest, intonácie reči.... No skrátka, klobúk dole, muselo to dať neskutočnú prácu. Už len kvôli nemu sa oplatí snímok vidieť. 75/100 (25.01.2016)

Komorně natočený příběh o partě investigativních novinářů, která rozjela nebývalý církevní skandál. Formálně nezvykle umírněné, bez akčních scén, bez pozlátka, jen takový obyčejný příběh neobyčejných lidí. Tenhle film se rozhodně nestaví do role thrilleru, ale přesto je napínavým vyšetřováním plným emocí. Výborně napsané, zrežírované i zahrané, ne každému však bude tento filmový minimalismus, který místy zavání až asketismem, vyhovovat. (26.12.2021)

Ou-em-dží, tolik jmen v jedný větě nepadlo snad ani ve druhý řadě True Detective, ty bláho. Nebudu lhát, že jsem se občas pekelně neztrácel, nakonec to ale všecko stejně bylo sympaticky srozumitelný. Film roku za mě nicméně rozhodně ne, a to z jednoho zásadního důvodu: vůbec to totiž netoužím vidět podruhý. Generický drama odvyprávěný s jistotou zkušenýho profesionála až na herecký výkony (Ruffalo!) kupodivu skoro ničím nepřekvapilo. A jak ve filmu není překvápko, nadšením do stropu neskáču. Já vim, po těch letech už to nejni tak snadný, že jo, ale stejně... (31.03.2016)