Le Château de ma mère
Mamičkin zámok
My Mother's Castle
Režie:
Yves RobertKamera:
Robert AlazrakiHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Julie Timmerman, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Francouzský film Maminčin zámek je volným pokračováním filmu Tatínkova sláva, natočeném podle knihy význačného prozaika a dramatika Marcela Pagnola. Znovu se vracíme do voňavé, prosluněné Provence, kde v jejích kopcích prožívá své kouzelné dětství jedenáctiletý chlapec. Poznává svou první dětskou lásku, lidské přátelství i zlobu a především naždy se zamilovává do tohoto jedinečného kraje... Rodina bydlí v Marseille a své víkendy a prázdniny tráví v domku uprostřed kopců. Pravidelnou cestu do přírody si postupně zkracuje přes soukromé pozemky cestou podél veřejného kanálu. Bývalý tatínkův žák, nyní hlídač kanálu, jim půjčí klíč, kterým otevřou průchozí dveře a tak, nepozorováni, přebíhají v přítmí zámeckých zahrad se svými kufry a strachem z prozrazení. Jednou je však nachytá nevrlý, veledůležitý hlídač a Marcelův otec, poctivý učitel Josef, těžce snáší pocit provinění stejně jako maminka Augustina. Ale nádherné vzpomínky na dětství, ze kterých Pagnol čerpal celý svůj život, nemůže narušit ani tato událost, která ostatně dopadne tak, jak si to celá rodina zaslouží. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (64)
Pokračování poetického filmu Tatínkova sláva, které nedosahuje ale kvalit prvního dílu. Už mi to přišlo jako nastavovaná kaše, navíc s divně smutným finálem, které se mi tam moc nehodilo, jako by jen autoři chtěli ten proud příjemných dětských vzpomínek už zastavit a nacpali tam smutnou realitu života. ()
Volné pokračování Tatínkovy slávy jsem si pustil hned po ní a defacto jsem si prodloužil prázdniny. Po prvním filmu jsem si nebyl jistý, co mi může další část ještě přinést a ona se , ač se nepustila jinými cestami, nebereme-li za ně , cestu přes zámecké pozemky, rozvinula v další krásný voňavý svět dětských vzpomínek. Stejný a přece tak jiný. Třeba první láska s růžovými brýlemi, která vlije, zejména svým přízemním vyústěním, úsměv do tváře. Jediný zlý člověk bude po právu a vtipně potrestán a mnoho dalších příjemných detailů. A pak konec, konec, který jsem vůbec nečekal... Další pětihvězdičková nádhera. ()
Druhý díl je věnován mamince. V té Marcel vidí éterickou vílu a dokonalou bytost, která nemá s jinými ženami nic společného, možná to ani žena není. Krásná, křehká, jemná, mnohem alegoričtější, než tatínek, jehož postava se přeci jen víc blíží člověku. Scéna s tajnými úsporami je asi nejhezčí. Závěr mě trochu rozesmutnil, ale nelze mu nic vytknout. Když se člověk jednoho rána probudí a zjistí, že dospěl, není mu do tance. ()
[3,5*] Tešil som sa na pokračovanie skvelej Oteckovej slávy (1990), ale žiaľ, tento film na mňa až tak silno nezapôsobil. Problémom je tentokrát akási skratkovitosť na mnohých miestach, veci sa len naznačia a už sa k nim dej nevráti. Tiež postavy tu už nie sú tak hlboko vykreslené, film už neoplýva takou dávkou emócií a láskyplnosťou. Je už dosť vážnejší, takže humoru výrazne ubudlo (zaujímavé, že žáner komédia tentokrát v titule nechýba), dokonca záver filmu pôsobí až smutne. Ak mám byť konkrétny, epizódka s detskou láskou nebola stvárnená práve najšťastnejšie a predstaviteľka Isabely ako jediná z detských hercov mi do svojej role veľmi nesedela (mala byť krásna a príťažlivá, ale bola skôr nevýrazná). Celá tá rodina na mňa pôsobila veľmi divne, napriek tomu, že viem, že mala pôsobiť divne. Jedine záverečná scéna celej známosti (s hnačkou) trochu napravila celkový dojem. Prechodom cez jednotlivé zámky bolo podľa mňa venované príliš veľa času, miestami to bolo nezáživné. Napravili to dve scény so strážnikom (skvele zahraným Jeanom Carmetom), ktoré boli asi najsilnejšie z celého filmu. No a v závere filmu som mal silný dojem, že tvorcovia buď prečerpali rozpočet, alebo prekročili povolenú minutáž, ale ešte bolo treba uviesť viacero scén s podstatnými informáciami. Tie scény boli potom natočené veľmi skratkovito, skákalo sa tam po desaťročiach príliš rýchlo. Napriek tomu pohnuté udalosti záveru filmu na mňa silno zapôsobili. ()
"Le chateau de ma mere" . Zni to tak krasne a poeticky jako film samotny. Pro me naprosto srdcova zalezitost, i kdyz tam nikdo nejezdi na lyzich. Jeden z mala filmu, u kterych si rikam, ze leto, teplo a slunicko muzou mit prece jen neco do sebe. Asi mi to necim propomina me detstvi u babicky, kde se taky behalo po kopcich a poradali se denni vypravy "na otakarky" a nocni "na lisaje". ()
Reklama