Drahá neznámá

Film jenž je součástí hereckého speciálu: Simone Signoret v diskuzi VRK. Velice zvláštní ale silný příběh dvou sourozenců. Sestry a bratra kteří žijí spolu protože bratr je upoután na invalidní vozík a sestra mu v potřebných věcech vypomáhá. Dalo by se říct, že žijí jeden pro druhého. A tak láska jednoho k druhému střídají výčitky, štěstí, zoufalost a přestože jsou na vše dva cítí se být osamocení. Jakousi útěchu najdou až v psaní dopisů. To ale nemůže trvat věčně, protože... nebudu dále spoilerovat. Ačkoliv jde primárně o drama najde se tu prostor i pro odlehčení humorem což oceňuji. Sám bych si tento film asi těžko pustil ale šel jsem do něj jako do výzvy jelikož je(jak už jsem psal na začátku) tento film součástí speciálu v diskuzi VRK a nakonec nelituji. Slabší 4hvězdy (03.08.2024)

Drahá nikoliv neznámá, ale nepoznaná Simone Signoretová se mi v dalším snímku VRK představila v perfektním tandemu s Jeanem Rochefortem, kterého jsem v hlavní roli viděla jen v komedii Záletník. Laskavý i poněkud trpký příběh obětavé sesterské péče o invalidního bratra odehrávající se na samotě kdesi na rozbouřeném bretaňském pobřeží. Simone se zde představuje jako Louise, stárnoucí sestra ubitá nekončící nedoceněnou péčí (jen kdysi měla během vylodění spojenců avantýru), která si podá inzerát k seznámení a také si pořídí své první kalhoty. Bratr Gilles pak všechny své chlapské tužby skrývá pod skořápkou sžíravé ironie. A na Louisin inzerát nečekaně odpoví… Sourozenecké hašteření (a zároveň velkou lásku dvou opuštěných bytostí) doplňuje mně dosud neznámá Delphine Seyring jako pekařka Yvette. Dopustím se klišé, ale byla jsem svědkem velkého hereckého koncertu, a je-li pravda, že si protagonisté lidsky nesedli, tak i maximální profesionality. (30.08.2024)

Starnúci súrodenci, brat na vozíčku a slobodná sestra starajúca sa celoživotne oňho aj celú domácnosť, žijú v dome na morskom pobreží, majú sa radi, netrpia hmotným nedostatkom, no v citovej oblasti obaja strádajú. Záchranou je im v dobe predinternetovej denná tlač a poštová služba. Viac neprezradím, len že sa jedná o excelentne zahranú a vypointovanú komornú drámu, kde okrem dojemných momentov podporujúcich slzotvorbu nechýba ani jemný humor, napríklad v podobe staropanenského poste restante klubu. Za päť roztrhaných ešte teplých chlebov. (veľká vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) (11.08.2024)

„Nemáte pre mňa dopis? A priniesli ste si so sebou občiansky preukaz, slečna Béatrice Deschampsová?” • Komplikovaný vzťah súrodeneckej dvojice: Telesne postihnutého, Gillesa Martina [Jean Rochefort] a starej panny, Louisy Martinovej [Simone Signoretová], kdesi na francúzskom pobreží, ku ktorým sa ešte následne, a k tomu azda i postupne pridávala, táto šarmantná pekárka, Yvette [Delphine Seyrigová], ktorá im vskutku prinášala „Chlieb náš každodenný daj nám dnes,” aby povedzme predsa trocha zmierňovala dusnejšiu atmosféru, týčiacu sa práve nad týmto minimalistickým prostredím, odkiaľ bolo v podstate [do]vidieť až kamsi na šíre more, ktoré teda určite nejedného zamysleného človeka privádzalo na úplne iné myšlienky. • Ústrednú zápletku, tentoraz dokonca ani vôbec nenaznačím, maximálne tak sotva napoviem iba to, že som netrpezlivo očakával, ako sa napokon daná situácia vlastne vykryštalizuje, keďže nasledujúca línia udalostí mávala akýsi "nonšalantnejší charakter," smerujúca do nejasného výsledku, no musím so značnou radosťou skonštatovať, že tento izraelský autor v podaní Moshéa Mizrahiho, svoj dramatický ladený titul, naprosto odzbrojujúcim spôsobom zakončil, ktorý ma možnože i z rovnováhy máličko vyviedol, a zároveň si rovnako napravil i mierne "pošramotenú reputáciu" po predchádzajúcom nepodarku; v tomto prípade sa totižto naplno využil herecký potenciál nielen zo strany tejto ústrednej predstaviteľky, ale súčasne sa aj z hľadiska ústredného predstaviteľa, dostavila nefalšovaná spokojnosť, pričom z ich spoločných strán sa jednalo o predvádzanie famózneho, hereckého koncertu, na ktorý by som si určite niekedy s veľkou chuťou zašiel, ak by bola avšak taká možnosť, o čom môžem naostatok jedine len tak snívať, a tak si zavše možno vysnívam - nejaký spoločný zážitok. • V súčasnosti jestvujú [a]sociálne siete, kde sa kľudne môžete "zoznámiť," no v minulom storočí po takýchto zoznamovacích praktikách, nebolo chýru ani slychu, a tak na rad automaticky prichádzala - trebárs i novinová inzercia, čo predstavovalo úvodnú vstupenku naprieč spletitým dianím v podobe Chère inconnue → keď vrelo iba každému divákovi odporúčam, ak vás podobné záležitosti zaujímajú, ale nie presne v takom zmysle, aký máte teraz asi na mysli... (09.08.2024)

"Copak není na téhle zemi nějaká žena se srdcem Popelky, opuštěná duše, snící o hodném klukovi." Postava Simone Signoret, postarší svobodná žena starající se vzorně celý život o svého invalidního bratra, takovou opuštěnou duší vlastně je. Proto ten inzerát, a proto to "divadlo" s Beatrice Dechamps, které Luisa až do samého konce bezostyšně hraje, ač možná sama neví proč. V tom příběhu Luisina vztahu ke svému bratru zůstane na konci možná něco nevyřčeného. Pohledy, které si ti dva v samém závěru vymění, jsou však silnou a dojemnou tečkou. Kromě skvělého herectví obou hlavních protagonistů (Jean Rochefort umí být i vtipně ironický), musím ocenit též velmi příjemně melancholickou klavírní hudbu, která můj již tak silný dojem z tohoto filmu jen dále umocnila. (13.08.2024)