Bohové

„NECHÁPU, PROČ SE VY, KARDIOCHIRURGOVÉ, POVAŽUJETE ZA BOHY…“ /// Film o počátcích vyřezávání tlukoucího srdce z těla člověka v Polsku. Mám rád náš Skalpel, prosím. Dokázal přiblížit doktora k vobyčejnýmu člověkovi. Tady jde ovšem přímo o budování celý kliniky – navíc v socialistickým hospodářství, takže můžete zavzpomínat, jak fungovala tahle „vyspělá“ společnost. Špetka humoru vyvažuje míru dramatičnosti a životopis prof. Zbigniewa Religy, člověka pohlcenýho touhou porazit přírodu, rozhodně stojí za vidění. Tenhle machr by totiž klidně mohl makat v Knickerbocker Hospital. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám pumpu od Religy. 2.) Ženská mě dostane jedině na hada z arteriální kanyly. 3.) Thx za titule „Kenol“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (23.06.2015)

„Kdo nemá odvahu kráčet vpřed, ten se nikdy nikam nedostane…“ Na tomto životopisném filmu o věhlasném (ale asi i poněkud kontroverzním) polském kardiochirurgovi Religovi je zajímavé už jen to, jak popisuje všechny ty porodní bolesti vzniku kardiochirurgické kliniky v hornickém městě Zabrzehu v éře totalitního Polska. Nebýt Religovi zarputilost a houževnatost, klinika by za daných okolností asi nikdy nevznikla. Na druhou stranu však film nezakrývá i některé charakterové vady dotyčného, zejména pokud jde o nedostatek pokory přijmout nejen úspěch ale i prohru. Sledujeme tak situace, kdy je Religa (i díky chlastu, kterému se oddává po počátečních neúspěších při transplantacích srdce) zcela na dně. Tenhle nečernobílí pohled je určitě velmi užitečný. Co mi možná trochu vadilo, byla spousta cigaretového dýmu nad operačním stolem. Jako by všichni kardiochirurgové v Polsku museli být vášnivými kuřáky… Jinak po vizuální stránce maximální spokojenost (viz autenticita nemocničního prostředí při operacích spojená s detailními záběry na samotné operace). To samé platí pro poměrně chytlavou (a efektní) hudbu. (14.09.2022)

Docela zklamání... nebo možná jen velká očekávání. Ač vynikající Tomasz Kot (trefné jméno, mimochodem, nepřipomíná nikoho víc, než nahrbeného kocoura :-)), slušný výběr hudby a tradičně výborná kamera, od životopisných Poláků prostě žádám víc. Á propos, kdo to sponzoroval? Philip Morris? ;-) Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden ve Střední Evropě. (16.10.2015)

Tito "Bohové" v názvu, jsou tři polští kardiochirurgové, kteří pod vedením individualistického docenta Zbigniewa Religy (v geniálním podání charismatického Tomasze Kota), provedli první transplantaci srdce v Polsku v polovině 80. let. Religa je zde vylíčen někdy jako nezastavitelný stroj, jindy jako vzpurná rocková hvězda. Tempo filmu je vážně nepolevující a odpovídá zápalu s jakým Religa šel za svým snem, stejně tak moc pěkně vybraná hudba dělala tento životopisný film s nezbytnými okamžiky radosti i frustrace, ještě více vzrušujícím. Přemýšlel jsem o pěti hvězdičkách, pak bych se zřejmě cítil líp jako člověk, chápajíc, že každá země má své uznávané symboly. Ale hodnotím-li film, o jednu se u mě připravil tím, že kromě Religy vůbec nevyprofiloval žádnou vedlejší postavu a působily tak jako šedé stádo. (01.05.2015)

Poľská kinematografia ma v poslednom čase veľmi prekvapuje. „Bohovia“ sú ďalším príkladom toho ako je tamojšia tvorba ďaleko pred tou slovenskou alebo českou. Námetom a spracovaním vynikajúca látka o presadení transplantácie sŕdc v tak konzervatívnej, kresťanskej krajine akým je Poľsko, resp. bolo v minulom storočí. Film by ľahko mohol skĺznuť k okatej vykrádačke oscarových historických biografií, ale našťastie sa tak nedeje a Poliaci aj tu dokazujú, že dokážu prísť s originálnym prístupom k látke. Zásluhu na to mám rozhodne vynikajúca réžia Lukasza Palkowskeho, ktorý dokáže byť v jednej chvíli hravo odľahčený, aby v tej ďalšej vedel byť bravúrne napínavý a keď je potreba tak aj správne dojemný. Nikdy však neskĺzne do citovej vykrádačky (od tej ma skutočne ďaleko), ale ani do prvoplánovej komédie alebo nudného prednášania faktov o jednej lekárovi. S ľahkosťou kombinuje rôzne žánre a nálady do jednotného, ale hlavne pôsobivého celku, ktorý má po celý čas neskutočne našlápnuté tempo. Zároveň vie byť dostatočne formálne/vizuálne štýlový, ale perfektne si zachovať dobovú vernosť. Hlavne mu však nechýba zmysel prečo vypovedá o tom o čom vypovedá. Vo výsledku tak vtipné, napínavé, dramatické, dojemné, drzé a pritom súdržné. Pôsobí výkon pre mňa absolútne neznámeho Tomasza Kota už ani nespomínam. Najväčšie európske prekvapenie, tobôž z Poľska, za minulý rok. Vidieť následne v záverečných titulkoch skutočných aktérov je o to pôsobivejšie, navyše s jednou kultovou fotografiou (vyčerpaný lekár sediaci na operačnej sále vedľa pacienta), u ktorej som ani netušil, že zachytáva tieto udalosti. CELKOVO: 4,5* (9/10) (07.05.2015)