Barva vítězství

Taková pocta z povinnosti. Hezky to vypadá, ale jen do chvíle, než kdokoli promluví, protože pak to je zralé na skřípání zubama. Takové směšné prvky jako Goebbels (jako wtf to nevědí jak vypadal???) a nebo strašně akční Riefenstahl, to spolu se zmíněným scénářem dost sráží. Škoda je, že závody nenesou žádné drama, výstřel - pár roztřesených záběrů na Owense - a vítěz. Emoci dokázaly vyvolat až staré záběry, ze kterých je něco cítit.. škoda, že se nepodařilo zprostředkovat ten neskutečný tlak, kterému Owen určitě čelil. Pocitově bych šel s hodnocením ještě níž, ale určité kvalitní řemeslo tam vidět je.. Jesse Owens by si však zasloužil víc a zároveň míň - tedy méně minut, tohle bylo moc dlouhé. (06.02.2017)

Německo si řeklo, že byli pěkný svině v té době. Kanada si řekla, že USA je takovou sviní po celou svou existenci, akorát to tolik nevyřvává. Tak se rozhodli natočit film o Jessem Owensovi. Černoch, který se doma v USA setkává na každém rohu s rasismem a přijede do země, kde může bydlet i obědvat společně s ostatními (i bělochy). Jenže ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá. Protože, i když by Olympiáda, měla být jenom o sportu, tenhle rok to muselo být jinak. Tentokrát to nebylo jenom o závodění. Bohužel, zatímco v Německu už koncentráky nestaví a v USA nemusí černoši sedět v autobuse na zadních sedadlech, příliš se toho za těch 80 let nezměnilo. Alespoň ne v myšlení lidí. (17.08.2016)

Olympiáda v Berlíně je událost, která stála za pořádný film. Příběh Jesse Owense je jeden z těch nejdůležitějších a nejlepších momentů v historii Olympijských her. Film se ale nezaměřuje pouze na jeho příběh. Šikovně zabírá tehdejší atmosféru v Americe a v nacistickém Německu. Jsem hodně rád za to, že režisér Hopkins udržel sportovní klišé na velmi přijatelné úrovni. Není to takový ten typický americký film, kde outsider projde přes řadu strastí až do finále, ale spíš se zaměřuje na reakci a zákulisí Olympiády. Každý ví, že Jesse vyhraje a proto nebylo nutné vsunout zbytečné a vymyšlené zvraty. Ve srovnání s jinými filmy s rasovou tématikou je to veselý příběh bez výraznějšího překážek. Spíš celou dobu nutí diváka myslet na nadcházející události druhé světové války. Jesse ukázal, že sport a politika se nemají míchat, ale zároveň ukázal, jak obrovský vliv může mít několik vteřin na trati. (07.12.2016)

Netuším, jestli to bylo záměrem filmu, ale podařilo se mu ukázat kazy všech stran, takže tak nějak cítíte, že v těch dějinách není nikdo dokonalý a není nikdo naprostý hajzl. Snad až na Goebbelse. Každý má svoje chyby, ale přece jen tu něco krásně vyniká. Sportovní duch, přátelství a naděje. Nemůžu jinak, tenhle film mě dostal. A přiznám se, že s Leni bych se chtěl setkat. (20.05.2016)

Jesse Owens, Berlín, 1936. Troufám si tvrdit, že v olympijské éře už nikdy nenastal tak specifický souběh okolností kdo, kde a kdy.. Slavná sportovně-politická historie podaná někdy až tak čitelně, že bez problému odhadnete další záběr či repliku. Detaily, co to mohly trochu rozcuchat (denacifikovaná madam Riefenstahl, Dasslerovy křusky, přátelství s Luzem Longem) nedostaly odpovídající péči, paralela rasové segregace v Americe a Německu byla podána stylem, jako kdyby tu byl předpoklad, že o ní divák nemá ani tušení. Sudeikis jako bodrý kouč s lidstvím pod ochrannou slupkou byl s tím svým hackmanovsko-costnerovským projevem docela dobrou volbou.. (20.08.2020)