Muž, který poznal nekonečno

Významné pohledy, ztrápené pohledy, obdivné pohledy, smutné pohledy. Utrpení mladého vyjukaného Inda v bezvadném obleku a super sestřihem. Všichni tam jsou, ale nikdo nehraje. Fakt jsem se bála dívat do konce, jak velké klišé mě ještě potká. Vlezlá hudba podtrhuje trapnost a patetičnost scén. PS: Výběr hlasů do dabingu mi silně navozoval pocit, že se dívám na dokument z cyklu National Geographic. (27.02.2017)

Matika je nudná i ve filmu, jak se zdá.. alespon pro nás, co jsme z ní propadávali na střední :) Jeremy klasicky skvělý, Dev taky v klidu, ale bohužel děj nenabízí nijak zajímavé podání... Teorie Všeho je o 40 desetinných čárek a 150 parníků dál a přitom obě látky byly limitovány skutečným dějem... Tady jsou ty indické vložky vyloženě uspávající... (22.08.2016)

Je docela škoda, že tomuto indickému géniovi nevyměřila jeho matematická bohyně více času. Všechny výpočty jsem po něm kontroloval trojčlenkou a opravdu měl ve všem pravdu. Na to, že se na snímku podíleli prakticky amatéři tomu rozhodně kouzlo nechybí. Děj je jednoduchý. Vše je srozumitelné a přehledné. Jen příběhu žalostně schází jakákoli poutavost. Obávám se, že snímek kromě naprostých milovníků matematiky nemá nejmenší potenciál kohokoli zaujmout. Jsem rád, že jsem se touto cestou něco málo dověděl o člověku, o kterém jsem dosud prakticky neslyšel, ale u toho moje veškerá radost končí. Příběh se sice odehrával na velice horké půdě. Přesto příliš horký nebyl. Převládala chladná nuda. (18.09.2016)

Velmi silný film. Krásně se na něj dívá, vyzařuje z něho neznámá síla. Autoři se bohužel zmocnili příběhu spíše popisným způsobem, kdy mapují události, ale nezachází do hloubky. A to by možná bylo ještě zajímavější, protože Ramanujanovo nitro toho skrývá jistě více, než vystavoval veřejnosti. Jen několik základních věcí ohledně rozdílnosti kultur je letmo naznačeno, ale tím to všechno končí. Do jeho hlavy se asi nikdo nedostal a nedostane, zřejmě by ani neporozuměl. 3+ (15.10.2016)

Kalkulačka z chatrče je totálně nabušený akčňák. A i bez podložené axiomatické dedukce si klidně troufnu prohlásit, že svým strhujícím dějem, choreografií soubojů a dynamickou brutalitou infinitezimálně degraduje i takové ultimativní klasické blokbástry, jakými jsou například Nemilosrdný faktoriál, Pomsta trojného integrálu, V osidlech matic, Krvavá goniometrie, Jatka v Gaussově rovině, Smrt Eulerova čísla, Logaritmus na útěku, Statečný kotangens, Derivace z pekla, Vražda za desetinnou čárkou či dokonce i Ve jménu prvočísel! Úplně se mi tajil dech a bušilo srdce, když cigoš s Hárdym počítali proti neporazitelnému vedoucímu katedry kombinatoriky, a samým napětím se mi při makabrózních scénách induktivního dokazování doslova parciálně třásl totální diferenciál. Takhle nějak by to asi shrnul semiautistický umaštěný matfyzák se směrodatnou odchylkou oscilující v intervalu sociopatie nebo jeho Aspergerem permutovaná babochlapí družka s xichtovým koeficientem limitně konvergujícím k prdeli, kteří si mezi sebou vždy po přednášce z abstraktní algebry kompulzivně „rozdají pár čísel“. Já budu trochu při zemi a řeknu, že jsem viděl patetický, slušně natočený, skvěle zahraný a jakž takž zábavný film o tom, jak si erudovaný počtář Jeremiáš Žehlí přitáhl na kalkulační svingrpárty z Pandžábu ochočeného Romana Mižigara, který umí úplně sám, z hlavy!!! a rychleji, než byste vykostili autorádio z Fábie, spočítat, na kolik stejných malých dílů je třeba nařezat čornutou desetimetrovou kolejnici, aby se optimálně vešla do dvoukoláku, ve sběrně ji pak považovali za šrot a nevolali benga. (30.10.2016)