Jack staví dům

"Jste příliš velký slaboch, abyste někoho zabil." Tohle je velmi laskavej snímek. V divákovi vyvolá pocit, že i když po nocích ve sklepě znásilňuje svázaný ženy, tak vlastně není úchyl. Úchyl je Jack nikoli já. To je fajn osvobozující pocit. Navíc jsem dostal odpověď na otázku, zda může bejt film o vraždění nudnej. Může. Zejména když obsahuje tunu keců o pro mě mimořádně nezajímavejch tématech - umění, architektura a náboženství. Jack mě prostě hodně nebavil, ale dva dobrý důvody pro udělení hvězd jsem našel: 1. Tu namyšlenou blondýnu bych heverem přetáhnul taky. 2. Učit oběť volat o pomoc, a ještě jí s voláním pomáhat, je prostě sranda. (22.10.2021)

Nečekal jsem tak zábavný film a přímo zvrhlou komedii, která se hopem řadí do hvězdných serial killer profilů. A paradoxně nevyzní tak temně a šokujícně, vzhledem k tomu, co všechno se tu děje a jak bez obalu se tu vraždí. Filosofický žvásty a závěrečná dantovská pasáž překvapivě dojem nekazí, ba naopak. Výsledek je zajímavý, nechte si líbit, značka #metoo ideál. (21.12.2018)

Temný a provokatívny Lars von Trier znova divácky na hrane. Dav sa delí na tých, ktorí nadšene tlieskajú jeho majstrovstvu, niektorí znechutene krútia hlavami a sú aj takí, ktorí sa nezaradia nikam. Nepoznám iného režiséra Larsovho formátu, ktorý dokáže jedným filmom znechutiť, pobúriť, zaujať a naložiť poriadnu dávku myšlienkových rozbušiek. Jack si stavia dom a to prostredníctvom symbolov, metafor a obrazov násilia v extrémnej podobe. Zároveň veľmi jemnocitne a poeticky prepája architektúru stavieb s duševnou konštitúciou, hľadá analógie v dozrievaní vína s rozkladom telesnej schránky a deformáciou duševného sveta. Centrálne vlastne rozoberá tematiku pudu, v Nymfomanke pud sexuálny, erotický, v Jackovi pud agresívny. Pud je vlastne energia, ktorá je človeku daná od narodenia, motivuje ľudské správanie. K ústrednej tematike ľudských agresívnych pohnútok pridáva témy viny a trestu, morálky, hraníc normality až abnormality, diferencovania psychopatie či psychózy. Sú vôbec naše agresívne predstavy naše vnútorné túžby, ktoré nikdy nemôžme realizovať v dennodennej realite a tak ich symbolicky vyjadríme v umení či inej činnosti? Kto je obeťou, kto predátorom? Vinná je obeť, lebo vzbudzuje či provokuje túžby alebo predátor, ktorý svojim túžbam podlieha? Aká je podoba zla a dobra na zemi a čo už nemožno definovať ako dobré či zlé, kde je vlastne tá hranica? Ťažko sa mi formuje názor, či ocenenie umeleckých kvalít režiséra nie je len podlahnutie dojmu, ktorý je postavený na tendencii šokovať. U Triera hrá prvé husle inakosť, originalita, nemožno mu odoprieť vlastný rukopis a to, že si filmy robí po svojom. Zároveň emočne nalieha, drví, šrotuje a divácke pocity a dojmy tlačí do najvyšších výšin niekde do extrému. A tým mi príde dosť manipulatívny. Na konci, aby sme to celé nebrali až tak veľmi vážne, ponúkne pár gýčových záberov. Úplný koniec zavŕši skočnou hudbou, ktorá má podprahovo nabudiť pozitívne emócie. Je to filmová nálož na druhú. (09.01.2019)

Konečne po dlhom čase niečo od dánskeho nafúknutého kohúta, čo sa dá pozerať, aj keď je pravda že ma ten sekundový výňatok z Melanchólie (2011) vystrašil. Na druhú stranu klamal by som keby som tvrdil, že som ani v tomto prípade nemal pocit nabubrelého artu, ktorý nikam nevedie (čo sa ukázalo hlavne v závere), no postava Jacka bola sakra zaujímavá a excelentne zahraná, vrátane jeho myšlienok v náväznosti na jeho vražedné umelecké konanie, ktoré často vyznelo až bizarne humorne. Z tohto pohľadu mi to pripomenulo Trierov fantastický seriál Riged (1997), ktorý bol v mnohých ohľadoch podobný. Užil som si to, konečne, no uvidíme ako ďalej... Nadpriemer. 75/100 (03.01.2019)

Lars von Trier opět kontroverzní, tentokrát snad i více než kdy předtím. Tak na mě po všech ohlasech působil film Jack staví dům, ale ve výsledku je film vzhledem k dnešní době a kinematografii všehovšudy standardní a znalého diváka nijak neodradí ani neznechutí (přestože se zde vraždí i děti). Lars von Trier opět jede svůj nestandardní vypravěčský styl a v mnoha ohledech je jeho utahanost až neúnosná. Film je rozdělen do několika kapitol a každá pojednává o vraždě. A než k samotnému činu dojde, musí si divák projít dlouhými, více či méně (spíše méně) zajímavými dialogy. Matt Dillon si roli náležitě vychutnává a přestože si už střihl celou řadu slizáků, Jack je možná jeho životní role. Bohužel je film dvě a půl hodiny dlouhý a nedokáže vyloženě zaujmout ani případně děsit. (23.01.2019)