Válečné hry

Vidieť tento film v čase premiéry, kedy nad svetom visel tieň možných fatálnych následkov Studenej vojny, tak zážitok z neho by zrejme nabral ešte väčší rozmer. Príliš ma to však nemrzí, pretože popri dnes už trochu ošúchanom posolstve, ktoré varuje pred umelou inteligenciou a jej rýchlom vývoji, som dostal pútavé sci-fi, ktorému nechýba svižnosť, vtip a napätie. K tomu sa pridáva aj sympatická dvojica mladých hrdinov (hlavne Ally Sheedy je ohromne rozkošná) a štipka nostalgie vyvolaná dobou, v ktorej som síce nemal možnosť žiť, no výdobytky vtedajšieho zábavného priemyslu ma v detstve tesne dokázali zastihnúť. (75%) (31.03.2019)

Opět trošku časem ošoupané, ale stále děsivě realistické téma. Doufám, že tou dobou budu v zóně dopadu. Prát se tu pak o něčí ledviny se mi nechce. Broderick sympatický, na svůj vznik film nemá moc ptákovin, rychle uteče a nenudí. -"Mr. McKittrick, after very careful consideration, sir, I've come to the conclusion that your new defense system sucks." (29.08.2011)

Nostalgie jako hrom. Válečné hry mne svého času zaujaly, bavily i zneklidnily. Po dvaceti letech už sice tyto zmíněné atributy značně ohlodal zub času a vzhledem k faktu, že závody ve zbrojení během studené války se také ze společenského a politického života vytratily, a tento film z tohoto stavu těžil, aktuální shlédnutí už poněkud ztratilo na intenzitě diváckého zážitku. Přesto se stále jedná o zábavné a vtahující varování, kritizující zbrojení a zdvihající varovný prst před ponécháním životně důležitých prvků lidstva v rukou napadnutelné či zneužitelné výpočetní techniky. Funguje také jako příjemná připomínka výpočetní techniky oné doby a zajímavé dobrodružství (jen pro pamětníky), přestože zpracování samotné bych nenazval zcela povedeným. 70% (nostalgicky subjektivní hodnocení, objektivně o 10 až 20% méně). (13.07.2015)

"Shall we play a game?" Tohle skvělé heslo dávalo tušit, že půjde o řádnou legraci - vyloupla se z toho ovšem o něco naivnější verze terminátorského SkyNetu (pravdou však zůstává, že WarGames byly dřív). Nicméně Corbin coby generál Beringer byl stejně tlustý a hlučný jako Carwil v Red Alert 2 (s tím, že úvodní animace má s odpolováním hlavic ledaccos společného :)... No a ústřední dvojici mlaďoučkých herců jsem zobal z ruky - geniální IT podivín Broderick byl fatální a džínová královna Sheedyová taktéž... (01.05.2009)

„Vojnové hry” sú na jednej strane debutovým, filmovým zárezom pre Matthewa Brodericka, kedy, ako si už všímam, sa rád naburáva do školských, počítačových systémov, aby zmenil známky z klasifikácie »F« , na čosi oveľa priaznivejšie, povedzme niečo okolo céčka, či dokonca až k áčku, že v podstate vo Ferrisovi Buellerovi, bol iba takým neškodným hackerom na prijateľnej báze, ale až následne teraz to trochu viac prepískol, keďže už tak eskalované vzťahy medzi USA a ZSSR, naberajú akurát úplne (ne)štandardný rozmer. Ako počítačový maniak, si totiž chcel zahrať len novú (bojovú) hru, pričom práve nechtiac tým spustil program superpočítača WOPR, kedy už nedokážete poriadne rozoznať, či sa ešte vôbec jedná len o simuláciu, alebo o realitu, to jest generálovi Jackovi Beringerovi vytvorí vrásky na čele, ktorý si musí zároveň zachovať i triezvy rozum, ináč by sa mohla teoreticky rozpútať 3. svetová "jadrová" vojna s katastrofickými následkami pre svetovú populáciu. «Studená vojna» bol strašne bizarný konflikt, kde sa našťastie nikto z dvojice odvekých nepriateľov, neodvážil ako prvý stlačiť › červené tlačítko › , čím mohol následne jeden z (spolu)scenáristov, Walter F. Parkes, inak budúci výkonný producent veľkofilmu Gladiátor, napísať vskutku zaujímavý výtvor, v ktorom sa ale postavy správajú dosť čudesným spôsobom. V roku 1983 stále prebiehalo súperenie medzi týmito dvomi veľmocami, čiže súčasne i klobúk dolu pred touto, »hollywoodskou odvahou« , ktorá ma až tak extra neoslovila, ako som si pôvodne želal. Režisér Horúčky sobotňajšej noci, ale aj V poslednej chvíli, John Badham, dokáže vytvoriť pozoruhodnú atmosféru, s ktorou dokázal pracovať až do samého záveru. Počin mal zopár oscarových nominácii, a tak možno nakoniec predsa ten zvuk s kamerou, za niečo stáli. Minimálne Bill Fraker disponuje dvomi legendárnymi snímkami z konca 60. rokov, a tiež aj z toho istého roku, ktoré stoja za to si ich pripomínať ! Broderick sa zrodil z vojnových hier, keď ani to nie je úplne na zahodenie. Všetci si zaslúžia aspoň jedno pozretie, ktoré nikomu neublíži. (23.11.2020)