Válečné hry

Pokud film hodotím dnes, tak prostě musím brát v potaz takovou tu technologickou naivitu roku 1983. Pořádně Neexistovalo slovo”hacking”, počítače a počítačové sítě byly pro většinu lidí stále scifi… Ale i dnes s tím přihlédnutím k věku to má slušný spád, ke konci i slušné napětí a rozhodně se na to dá bez újmy dodívat - na rozdíl od Flashe Gordona třeba :). PS: a v době premiéry v kině bych z toho byl zaručeně vyplesklý… :) (17.09.2022)

Brrr, v kontextu diskusí o umělé inteligenci jsou letos čtyřicetileté VÁLEČNÉ HRY ještě mrazivější dílo než kdy dřív - a zároveň pořád stejně skvěle vyprávěný film. ___ Na rozdíl od trochu učelově negativistického TERMINÁTORA totiž do popředí nestaví (čapkovskou) otazku, zda si umělá inteligence uvědomí sama sebe - a v důsledku toho logicky zničí lidstvo, ale zda umělá inteligence vůbec kdy pochopí rozdíl mezi důsledky svých rozhodnutí v rámci simulace a v reálném světě. ___  Je to zatraceně nepříjemné sledovat, což je samozřejmě dáno hlavně hrozně chytrým vyprávěním na třech doplňujících se osách: podmínky (příběh o ztrátě víry systému v lidská rozhodnutí), příčiny (příběh nadšené technofilie bez vědomí rámců), rámce (příběh o technofilovi, který si ty rámce již uvědomil, ale ztratil víru v systém). ___  První příběh o konfliktu vojáků a ajťáků vytváří podmínky pro příběh druhý (který začíná až v patnácté minutě). Druhý příběh mladičkého hackera pak ústí v příběh třetí (začíná v sedmdesáté páté minutě). Všechny tři příběhy se pak potkávají v extrémně chytře vystavěném finále, které začíná přesně v devadesáté minutě a má navzdory smrtícímu deadlinu podobu překvapivě seriózní intelektuální, psychologické a etické disputace. ___  Filmaři přišli s nečekane komplexní soustavou pozoruhodně načrtnutých postav, ze které jako omezení fach/idioti vycházejí jen agenti FBI, kteří nicméně plní čistě funkční roli dostat hrdinu k důležité postavě a pak ji od ní zase oddělit. Na tom všem je skvělé, že jakkoli šílená se zápletka o počítači, který (bezmála) rozpoutá třetí světovou válku, může zdát, všichni jeho protagonisté jsou nebanální, a přitom lidsky uvěřitelné postavy.  ___ Díky tomu VÁLEČNÉ HRY podle mě dodnes fungují pro běžné dospělé publikum, pro mladé publikum i jako mrazivý myšlenkový experiment. Parádní film. Ba ještě paradnější, než se zdá! (26.12.2023)

Jak řekl Albert Einstein:,,NEVÍM ČÍM SE BUDE BOJOVAT VE TŘETÍ SVĚTOVÉ VÁLCE,ALE VE ČTVRTÉ TO BUDOU KLACKY A KAMENY"...Nadčasový výrok a také věřím tomu,že kdyby došlo v nejbližších letech ke světovému válečnému konfliktu a k následné mobilizaci tak pro nás co vlastníme vojenskou knížku by to znamenalo že ani nestačíme doběhnout k shromažďovacímu místu jak by vše probíhalo doslova raketovou rychlostí.O čem je vlastně tento film?Naivní student Matthew Broderick(David) má velkou zálibu v počítačích,nejdříve se z počítače ve svém pokojíku napojí na školní počítač a následně se nabourá do armádního systému navádění raketových střel.S počítačovou umělou inteligencí začne hrát hru,kterou ale vysocí armádní důstojníci vidí na svých monitorech jako skutečnost a omylem se domnívají že se Sovětský svaz chystá zaútočit.David si uvědomí co způsobil svou zdánlivě nevinnou hrou a nakonec se mu podaří dostat do střežené budovy ze které se řídí vojenské operace,systém přechytračí,způsobí jeho destrukci a zabrání tak termonukleární válce ke které skoro došlo.Také si myslím že Třetí světovou válku nespustí útok mimozemšťanů,ale pouze nějaký obyčejný studentík který si sedne do křesla a přes klávesnici si začne hrát na Boha. (14.04.2019)

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)

Rezisera Johna Badhama som mal rad, hlavne vdaka filmom, ktore tocil v 80-tych rokoch (Cislo 5 zije, Lietajuce oko alebo Policejni dohled). Aj tento film patri ku 80-tym rokom, ale kedze som ho videl len prednedavnom, tazko povedat, ako by som ho vnimal pred 20-timi rokmi, ale urcite pozitivne. Scenar bol celkom zaujimavy, len by som privital trosku viac napätia. V hlavnej ulohe si tu zahral mlady Matthew Broderick v jeho prvej filmovej ulohe po seriali Faerie Tale Theatre. Skoda len, ze so sympatickou Ally Sheedy, ktoru som spoznal vo filme Cislo 5 zije to slo s filmovou karierou dolu vodou a aj preto som bol prekvapeny, ked som ju vsimol v malickej ulohe za informacnym pultom na letisku v komedii Sam doma 2: Strateny v New Yorku, kde informovala Kevina, ze pristal v New Yorku...... 04.05.2008 (01.05.2008)