Válečné hry

"Teď už by to byl trochu risk." Kdysi dávno sci-fi, ale dnes jen exkurze do historie vývoje počítačů, plná jehličkových tiskáren, magnetických kotoučů a vytáčeného spojení, oslavující americký militaristický patriotismus a tehdejšího diváka zneklidňující tím, že v případě vypuknutí termojaderné války selže lidský faktor, který bude nutné nahradit bezchybným počítačem, jenž bude muset být kontrolován lidským faktorem, aby nedošlo k jeho přeprogramování a tím pádem i k rozpoutání termojaderné války. Škoda, že se tvůrci tak zarputile drželi motivu studené války, ale na druhou stranu to vypovídá o tom, jak nepředstavitelná byla tehdy možnost zhroucení komunistického režimu ve východní Evropě a rozpadu Sovětského svazu. Jediný nadčasový odkaz tohoto filmu, lze tedy spatřit pouze v tom, jak ukončit sérii Terminátor, John Connor musí jen Skynet, naučit hru piškvorky. (26.09.2015)

Pokud film hodotím dnes, tak prostě musím brát v potaz takovou tu technologickou naivitu roku 1983. Pořádně Neexistovalo slovo”hacking”, počítače a počítačové sítě byly pro většinu lidí stále scifi… Ale i dnes s tím přihlédnutím k věku to má slušný spád, ke konci i slušné napětí a rozhodně se na to dá bez újmy dodívat - na rozdíl od Flashe Gordona třeba :). PS: a v době premiéry v kině bych z toho byl zaručeně vyplesklý… :) (17.09.2022)

Aneb než hrát hru s nulovým součtem, tak si raději zahrát šachy. Nejedno srdce mezinárodního vztahaře nebo politologa zaplesalo, když zavřelo obě oči nad debilním scénářem a hereckými výkony a vůbec celkovou kýčovitostí naivního díla, které je dnes mimořádně pasé, pokud tohle překousnete a necháte se unášet jen pointou, bude se vám to docela líbit. (16.02.2011)

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení. (23.11.2020)

Thriller, který dnes působí téměř úsměvně a pro své téma mnohem zastaraleji než jiné filmy. Z doby, kdy pro nás počítače ještě nebyly běžnou součástí života, a internet, tak, jak ho známe, se teprve rodil, si ho však pamatuju jako napínavou, svižnou i děsivou podívanou, lehce sugerující dojem, že něco takového by se klidně i mohlo stát. Tedy pokud by člověk uvěřil, že tou blikající krabicí lze zahnat nudu pomocí piškvorkového klání stejně snadno jako odpálit skutečnou jadernou bombu. Nicméně, pokud vypomůže špetka nostalgie, a jako "pokračování" si člověk pustí The Day After, má i dnes film své specifické kouzlo. A navíc sympatickou Ally Sheedy v jedné z prvních rolí. (18.12.2010)