Válečné hry

Také príjemné nostalgické spomínanie na časy, keď svet pred jadrovou vojnou zachraňovali ešte tínedžeri s vyslúžilými vedcami. A odpálenie jadrových hlavíc bolo na dva kľúčiky a malé žlté tlačidlo. Vzhľadom na rok vzniku a dobrý záver mi vôbec nevadila značná dávka naivity, ktorú tam tvorcovia pôvodne asi nechceli mať, ale rokmi to tak vypálilo. A ešte mi napadol Kubrickov geniálny Strangelove, takže s filmom veľká spokojnosť. –––– V řídícím centru si myslí, že jadernou válku lze vyhrát. ... Vyhynutí je součástí přirozeného řádu. ... Budeme ušetřeni hrůzy přežití.–––– Je to jenom stroj. Nejednejte jako on. (07.08.2018)

Pre mnohých War Games rovná sa nostalgia prvého pozretia v osemdesiatych rokoch. Nebudem tvrdiť, že u mňa je to iné. Film sa omnoho desaťročí reprízoval na MGM, čím tieto príjemné nostalgické spomienky opätovne privolal späť. Ide síce o film pre mládež (možno ako z niečo z pera scenáristov štúdia pre deti a mládež ČST), avšak nejde mu uprieť napätie, gradáciu deja a ani snahu o posolstvo v dobách studenej vojny. (30.09.2023)

Vztyčený ukazovák Válečných Her byl ve své době asi mnohem působivější než dnes, ale jak můžete vidět kolem sebe, spoléhání se na počítačové technologie začíná přinášet své negativní plody i v dnešním každodenním životě (a nemluvím jen o "chudých duchem", co podle navigace sjedou do jezera, ale hlavně o těch, co si bez IDOSu nenajdou odjezd vlaku, a kdyby jim kasa neukázala kolik mají vrátit peněz, museli by sáhnout pro kalkulačku). Jistě, strategické obranné systémy může dnes řídit nějaká šílená umělá inteligence, ale děj filmu se točí jen a pouze kolem toho, že se v globálním měřítku musíte spolehnout na strojové pozorování namísto "vlastních očí", a že výstupy z tohoto pozorování mohou být naprosto falešné (a je jedno, jestli kvůli WOPRu nebo třeba severokorejským hackerům, kteří cíleně mají ty falešné vstupy vygenerovat). Nečekejte žádnou strhující akci, ale pokud se dokážete jako harcovníci HD grafických rozhraní nesmát tomu, co na poli techniky uvidíte v tomhle přes třicet let starém snímku (já se nesměju), můžete si užít takovou ne velkou, ne malou, laicky přístupnou porcičku filozofování o osudu lidstva, realistické nakládání s mladíkem, který se "jen tak pro zábavu" dostal do ARPANETu (nebo kdo ví co to bylo), samozřejmě taky o pár let mladší slečinku z Číslo 5 Žije, vyloženého cucáka Matthew Brodericka, a hlavně vynikajícího a pro nějaké to "fuck" daleko nechodícího generála Barryho Corbina. Tenhle člověk je velitel, jaký se na plátně dokonale vyjímá, a zastiňuje všechny ostatní. Docela mě zaujala i hudba, která velmi dobře dokreslovala atmosféru filmu a k mému překvapení to nebylo dílo žádného z velkých jmen filmové hudby (podezříval jsem chvílemi Jerryho Goldsmithe). Takže, i po těch letech jsem pro červenou zónu, a jsem ochotný se podívat ještě někdy znovu. 70% (06.09.2014)

Nostalgie, spojená s krásnou naivní myšlenkou, že válka je vlastně nesmysl, ve kterém jsou poraženými všichni. Utopie světového míru, zaobalená do pěkného a jednoduchého filmu. Laciný scénář a šílené dialogy, podpořené předpotopním dabingem minulé éry, kdy prakticky každá věta končila slovíčkem "Oukej", vyvažuje celkem sympatické herecké osazenstvo a odkaz, který v sobě samotný film nese. Nic světoborného, ale jako malý jsem to žral. 65% (10.05.2016)

Vždycky jsem měl rád Válečné hry. Samozřejmě že příběh kluka, který si chce stáhnout novou hru a namísto toho nevědomky začne hrát s AI hru na jadernou válku je mírně naivní. Stejně tak ty dílčí scény (útěk z Noradu). Ale Badham to natočil s lehkostí, veškerá technika (velitelství NORAD) je tak high tech jak to jen v roce 1983 šlo. Nechybí tu obdiv i varování před technologií, mrazivé úvahy nad jadernou apokylypsou i pomíjivostí lidské existence. Navíc Matthew Broderick jako klučina je skvěle hrající sympaťák a Ally Sheedyová je k sežrání roztomilá. A ten s lehkostí pojatý příběh graduje ve strhující finále s chytrým řešením a poselstvím. Zkrátka výborné áčkové sci-fi na 4*. (12.04.2024)