Válečné hry

I přes své stáří skvěle odsýpající kultovka s výbornou hlavní dvojící (škoda, že už se teď Matthew Broderick prakticky v ničem neobjevuje, v minulém miléniu válel). Jako malej jsem o film bohužel ani rámcově nenarazil, o to víc jsem si ho užil nyní po více než třiceti letech. (30.09.2018)

Takový předTerminátor. K Válečným hrám jsem se dostal díky Moviezone a jsem za to rád. Je rozhodně zajímavé sledovat tehdejší vize apokalypsy a hlavně jejich výpočetní techniku plnou čudlíků a světýlek blikající tak rychle, jak je situace vážná. Osobně bych si dokázal představit ještě temnější feeling bez té mladičkosti v podobě Brodericka a té holky, nebo dokonce nějaký špatný konec, ale dobrý. Filmů o počítači chtějící zničit svět není nikdy dost. (01.08.2018)

Rezisera Johna Badhama som mal rad, hlavne vdaka filmom, ktore tocil v 80-tych rokoch (Cislo 5 zije, Lietajuce oko alebo Policejni dohled). Aj tento film patri ku 80-tym rokom, ale kedze som ho videl len prednedavnom, tazko povedat, ako by som ho vnimal pred 20-timi rokmi, ale urcite pozitivne. Scenar bol celkom zaujimavy, len by som privital trosku viac napätia. V hlavnej ulohe si tu zahral mlady Matthew Broderick v jeho prvej filmovej ulohe po seriali Faerie Tale Theatre. Skoda len, ze so sympatickou Ally Sheedy, ktoru som spoznal vo filme Cislo 5 zije to slo s filmovou karierou dolu vodou a aj preto som bol prekvapeny, ked som ju vsimol v malickej ulohe za informacnym pultom na letisku v komedii Sam doma 2: Strateny v New Yorku, kde informovala Kevina, ze pristal v New Yorku...... 04.05.2008 (01.05.2008)

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení. (23.11.2020)

Brrr, v kontextu diskusí o umělé inteligenci jsou letos čtyřicetileté VÁLEČNÉ HRY ještě mrazivější dílo než kdy dřív - a zároveň pořád stejně skvěle vyprávěný film. ___ Na rozdíl od trochu učelově negativistického TERMINÁTORA totiž do popředí nestaví (čapkovskou) otazku, zda si umělá inteligence uvědomí sama sebe - a v důsledku toho logicky zničí lidstvo, ale zda umělá inteligence vůbec kdy pochopí rozdíl mezi důsledky svých rozhodnutí v rámci simulace a v reálném světě. ___  Je to zatraceně nepříjemné sledovat, což je samozřejmě dáno hlavně hrozně chytrým vyprávěním na třech doplňujících se osách: podmínky (příběh o ztrátě víry systému v lidská rozhodnutí), příčiny (příběh nadšené technofilie bez vědomí rámců), rámce (příběh o technofilovi, který si ty rámce již uvědomil, ale ztratil víru v systém). ___  První příběh o konfliktu vojáků a ajťáků vytváří podmínky pro příběh druhý (který začíná až v patnácté minutě). Druhý příběh mladičkého hackera pak ústí v příběh třetí (začíná v sedmdesáté páté minutě). Všechny tři příběhy se pak potkávají v extrémně chytře vystavěném finále, které začíná přesně v devadesáté minutě a má navzdory smrtícímu deadlinu podobu překvapivě seriózní intelektuální, psychologické a etické disputace. ___  Filmaři přišli s nečekane komplexní soustavou pozoruhodně načrtnutých postav, ze které jako omezení fach/idioti vycházejí jen agenti FBI, kteří nicméně plní čistě funkční roli dostat hrdinu k důležité postavě a pak ji od ní zase oddělit. Na tom všem je skvělé, že jakkoli šílená se zápletka o počítači, který (bezmála) rozpoutá třetí světovou válku, může zdát, všichni jeho protagonisté jsou nebanální, a přitom lidsky uvěřitelné postavy.  ___ Díky tomu VÁLEČNÉ HRY podle mě dodnes fungují pro běžné dospělé publikum, pro mladé publikum i jako mrazivý myšlenkový experiment. Parádní film. Ba ještě paradnější, než se zdá! (26.12.2023)