Válečné hry

Ač naivně působící, stále o něco sympatičtější a s přimhouřením oka i snad uvěřitelnější počin než leckteré současné hollywoodské limonády typu Oka dravce a dalších úžasností. Navíc ve Válečných hrách se nehraje na zvláštní efekty, ale především na atmosféru, a ta je v několika scénách (úvod, závěr) opravdu pozoruhodně povedená. (13.03.2012)

Pokud film hodotím dnes, tak prostě musím brát v potaz takovou tu technologickou naivitu roku 1983. Pořádně Neexistovalo slovo”hacking”, počítače a počítačové sítě byly pro většinu lidí stále scifi… Ale i dnes s tím přihlédnutím k věku to má slušný spád, ke konci i slušné napětí a rozhodně se na to dá bez újmy dodívat - na rozdíl od Flashe Gordona třeba :). PS: a v době premiéry v kině bych z toho byl zaručeně vyplesklý… :) (17.09.2022)

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení. (23.11.2020)

Pre mnohých War Games rovná sa nostalgia prvého pozretia v osemdesiatych rokoch. Nebudem tvrdiť, že u mňa je to iné. Film sa omnoho desaťročí reprízoval na MGM, čím tieto príjemné nostalgické spomienky opätovne privolal späť. Ide síce o film pre mládež (možno ako z niečo z pera scenáristov štúdia pre deti a mládež ČST), avšak nejde mu uprieť napätie, gradáciu deja a ani snahu o posolstvo v dobách studenej vojny. (30.09.2023)

Vždycky jsem měl rád Válečné hry. Samozřejmě že příběh kluka, který si chce stáhnout novou hru a namísto toho nevědomky začne hrát s AI hru na jadernou válku je mírně naivní. Stejně tak ty dílčí scény (útěk z Noradu). Ale Badham to natočil s lehkostí, veškerá technika (velitelství NORAD) je tak high tech jak to jen v roce 1983 šlo. Nechybí tu obdiv i varování před technologií, mrazivé úvahy nad jadernou apokylypsou i pomíjivostí lidské existence. Navíc Matthew Broderick jako klučina je skvěle hrající sympaťák a Ally Sheedyová je k sežrání roztomilá. A ten s lehkostí pojatý příběh graduje ve strhující finále s chytrým řešením a poselstvím. Zkrátka výborné áčkové sci-fi na 4*. (12.04.2024)