Schmitke

Konec mě zrovna dvakrát nepřekvapil, ale jinak byl film jedna dlouhá, napínavá jízda s Peterem Kurthem, celý film dokonale utáhl. Nevím, proč je v popisku Schmitke označen jen jako komedie, vedle několika málo humorných chvilek je film docela mysteriózní psycho. Na českoněmecký počin prostě velmi dobrý. (24.01.2016)

Oh, Mensch! Was sollte das heissen? Das war wirklich unglaublich! Am Anfang hab' ich gedacht, dass... Pardon, zapomněla jsem se přehodit... Takže - co to mělo znamenat? Fakt neuvěřitelný! Na začátku jsem myslela, že to bude komedie, jak tam Schmitkeho dcera u stolu hučela nad šutrem, to bylo gut, ale co dál? Co to also bylo? Komedie ne, thriller ne, psycho drama ne. Závěr slovy místního starosty: Bitte, danke, těšilo mě. P.S. Jedna hvězda za kameru a němčinu zusammen. Víc nemůžu. Das geht nicht. :-( P.P.S. Znovu jsem si pustila konec a mám dojem, že ani scénárista úplně nevěděl, co tím myslel. Všichni jsou to Unterwassermanni... (28.01.2016)

Hutna atmosfera neni jedinou devizou. Na ceske pomery je tu hlavnim vkladem nenucenost a prirozenost toho, co se deje. Zatimco z jinych pribehu je videt, jak si tvurci nad xtym kafem rikali, co tam ted museji dat, tohle si po svem plyne a drzi to napeti. Jste tam v tech Chrmelanech nebo jak se to jmenuje proste s panem inzenyrem... Velmi slibny debut. (17.08.2015)

Jelikož je německo-české přátelství stále ožehavým tématem nad půllitrem piva snad v každé hospodě, kam vkročím, nepředpokládal jsem, že u Boba by to bylo jiné. Jakmile Schmitke v podání výborného Petera Kurtha vkročil se svým ukecaným kolegou do malé vesničky na pomezí hranic Čech a Německa, někde ve středu Krušných hor, tušil jsem, kam tohle všechno bude směřovat. A co víc, dočkal jsem se naprosto perfektního zfilmování vztahu Čecha a Němce. Tomu dopomáhá perfektní režie debutanta Štěpána Altrichtera. Dále geniální zvuk s hudbou od Johannese Repky, který si došel pro Lva naprosto právem. A především atmosféra s příběhem, bez které by Schmitke nebyl tak originální film, jak bezesporu je. Dlouho jsem totiž neviděl film s lepší atmosférou a nemyslím si, že by to bylo dané jen tím, že mi je české prostředí tak blízké. A stejně tak dlouho jsem ve filmu neviděl lepší dominu, než byla Helena Dvořáková. Lejt do sebe kořalky, do toho počítat účetnictví a naprosto ladným krokem sejmout kohokoliv, kdo se na ní byť jen podívá? To opravdu nesvede každá…klobouk dolů. Samozřejmě ale musím pochválit každého herce i neherce, který se ve filmu objevil. Každý tu totiž má své místo a každá postava je tu významným originálem. Schmitke tak na mě opravdu zapůsobil a počítám s tím, že tenhle výlet do Krušnohoří brzo rozjedu znova. K páté hvězdičce snad jen chyběl vypilovanější závěr, na jehož obranu budiž, že se to snažil zachránit dialogem v závěrečných titulkách. (04.04.2016)

Originální a skvěle zvládnuté všechny stránky filmu. Příběh o tom, že člověk se musí někdy ztratit, aby se našel a není důležité, jestli je to v indickém ašrámu nebo v Krušných horách. Nevadí mi ani příliš, že jsem konec filmu nepochopila, možná byl záměr tvůrců nechat ho zastřený a tajemně rezonující. ____ Hodně zajímavé bylo dívat se na Čechy optikou spořádaného Němce. Když vejde Schmitke do pohraniční zaplivané hospody, jeví se mu místní štamgasti jako horda nepochopitelných divochů. A já to v tu chvíli viděla s ním! I když jsem v podobné hospodě byla mnohokrát, tohle byl odlišný pohled a já se dívala Schmitkeho očima. (16.04.2016)