Příběh Marie

Pustit se do příběhu s hluchoněmou, a navíc ještě slepou, je opravdový kumšt a chce to určité osobní přesvědčení. Když se navíc tento námět povede zrealizovat do reálného filmu, tak si to zaslouží absolutní uznání a respekt. Příběh Marie se v tomto duchu absolutně povedl. Nádherný příběh plný lidskosti a životních úskalí, který dokazuje, že i ty největší životní těžkosti je možné přijmout a žít s nimi. (21.02.2020)

Velmi silný snímek, do kterého když se patřičně ponoříte, nepustí vás. Námět je sám o sobě poutavý a perfektní, ztvárnění rovněž nemá chybu a herecké výkony jsou natolik civilní a uvěřitelné, že ani nemáte pocit, že sledujete "pouhý" film. Příběh Marie nepostrádá emoce, které jsou ovšem divákům předloženy nevtíravým způsobem, což je veliké plus. Jak tu již zaznělo od jiných uživatelů - Příběh Marie není nějak zvlášť ohromující film, ale zato je velice lidský. V tom je právě jeho největší síla. (12.02.2017)

Zázrak, který se odehrál ve Francii na konci 19. století, vzkřísil režisér Jean-Pierre Améris ve svém filmu Příběh Marie, jenž právě přichází do českých kin, ověnčený festivalovou cenou z Locarna. Média příběh Marie Heurtinové srovnávají s osudem rovněž hluché a nevidomé americké spisovatelky Helen Kellerové, jež přesto vystudovala univerzitu, v Braillově písmu napsala několik knih a získala prezidentské vyznamenání.Na rozdíl od mezinárodní proslulosti Kellerové však „případ Heurtinová“ nebyl příliš známý ani ve Francii. Dívka, která od narození neměla zrak a sluch, dospěla bez schopnosti komunikovat s okolím. Otec ji však vzdor pochybám lékařů svěřil jeptiškám, které se staraly o postižené mladé ženy. (17.06.2020)

Divoká nespoutaná duše která si přišla pro tmu a ticho...Ariana Rivoire je neslyšící.... (Marie Heurtinová-o které je příběh- žila pro zbytek svého života v Notre-Dame de Larnay,u Poitiers, kde zemřela 22. července 1921, ve věku 36 let. Byla vášnivou čtenářkou v Braillově písmu a bezkonkurenční v hraní domina. Nikdy nepřestala studovat a byla průvodcem mladým hluchoslepým děvčatům které přišli do Larnaye po ní.) (10.02.2018)

Mária nepočuje a nevidí, čiže nemá v činnosti zmysly, dovoľujúce sledovať film. Má čuch, hmat a chuť, ktoré sú nám naopak pre audiovizuálne umenie nanič. Z tohto paradoxu sa dalo niečo (všeličo) vyťažiť, ale sledujeme čisto konvenčný dojímavý film. Určite sa jedná o krásny príbeh priateľstva dvoch žien, lenže....Proste neviem, ako Máriu chápať, nedokážem sa do jej kože vcítiť a réžia sa o to nijakými formálnymi prostriedkami nesnaží. Ako Mária chápe, že sa volá Mária, respektíve ako dokáže pochopiť, že niekto sa nejako volá? Viac by ma zaujímal tento proces učenia a možno jej reakcia na niečo také, že práve zistila, že jej osobnosť má pomenovanie. Takýchto momentov je vo filme viacero, už len spomeniem návštevu cintorína a hladkanie kríža. Film je príliš zjednodušujúci, ale ako príbeh priateľstva, ako som spomínal, funguje. (25.12.2016)