Malevil

Po docela slibnym začátku, kdy několik osob je náhodou zrovna ve sklepě a díky tomu přežijou výbuch atomový bomby, se z filmu stane poměrně nudná záležitost, která nabídne akorát spoustu záběrů na krajinu a sem tam nějaký prázdný kecy. Asi tak prvních 30 minut vypadalo opravdu docela nadějně a atmosféra byla hodně depresivní, ale ten zbytek mě vůbec nezaujal a měl jsem spíš pocit, že se tvůrci snažili diváka unudit k smrti. Na první polovinu filmu se ještě docela dalo koukat, ale zhruba tak od tý půlky jsem se už jenom těšil, až bude konec a doufal jsem, že konec přinese třeba nějaký zajímavý rozuzlení. To jsem ovšem doufal marně, protože konec je přesně v duchu druhý poloviny, takže úplně o ničem. Jinak jsem se teda domníval, že po výbuchu atomový bomby toho, kdo přežije, začne zabijet následná radiace. Ale ve filmu všichni žijou dál a žerou ozářený potraviny a zdá se, že to nikomu nevadí... Zkuste radši třeba Threads. (10.01.2007)

Postapokalyptické putování hrstky přeživších postav krajinou po výbuchu nepostrádá ve výsledku jistou osobitost, ale na můj vkus postrádalo hutnější atmosféru. Veškeré reálie na zemské pevnině, které mají znázorňovat krajinu po katastrofě, působí maximálně věrohodně, navzdory velmi pomalému tempu mě dokázaly ve vybraných pasážích pohltit a upoutat pozornost, ale současně to pohlcení provázel i nezájem o další osudy postav. Jakoby tvůrci spoléhali výhradně na námět a neřešili, jak dál onu divočinu nasnímat, aby ještě lépe na diváka zapůsobila, vtáhla ho plně do dění a nezůstalo pak jen u pouhého nahlížení do příběhu z dálky. Velmi povrchní zůstala psychologie postav, ty mi zůstávaly bez výjimky lhostejné a nepomohlo ani, že v jedné z hlavních rolí hrál můj oblíbenec Michel Serrault a že i zbytek obsazení je napráskán zvučnými jmény, dokonce i s československým hercem Eduardem Linkersem... jenže k čemu to vlastně? Nečekaná účast Roberta Dhéryho coby výhradně autorského komika, který se tímhle v poslední fázy kariéry vrátil po 7 letech pauzy(!) na plátna kin, zůstává jen dovršením bizarního charakteru celého počinu. Když pak po dvou hodinách přiletěly záchranné helikoptéry, pocítil jsem v první řadě vysvobození nikoliv pro utrápené postavy, jako především pro mě a radoval se z konce zcela jinak, než možná tvůrci původně zamýšleli... „Podařilo se nám přežít. Toť vše.“ 45% (17.10.2020)

Absolutně nechápu, kde vůbec autoři filmovýho zpracování vzali tu drzost vzít si název knižní předlohy, kterou touhle splácanou blbostí absolutně znehodnotili. Film se jí drží asi prvních 10 minut a v celku jen v tý nejzákladnější dějový linii - jaderná katastrofa, pár přeživších na hradě, zlej pan Fulbert. Jinak si s příběhem autoři filmu dělali co chtěli, vznikla z toho skoro dvouhodinová nuda, krom jinýho završená nesmyslnym koncem. Nezbejvá než doufat, že se filmem nenechá moc lidí odradit od výborný stejnojmenný knihy od Roberta Merle. Tu můžu narozdíl od filmu doporučit všema deseti. (23.08.2014)

7.10.2010 - dnes jsem dočetl knihu, která je po právu klasikou. Došlo mi, že z filmu si tak pamatuju asi 4 sekundy... dám si ho proto znovu, nic moc nečekám, takže snad to nebude nijak hrozný. _______ 7.10.2010, večer: Tak bohužel bylo!! Předlohu četli režisér se scénáristou asi jen tak jedním okem, takže sem tam sedí nějaký jméno, Malevil je hrad a bouchla bomba/bomby - to je asi tak všechno, co má kniha a film společné. Postavy a jejich podobnost ke knižní předloze: Momo - jakž takž, Emanul - no dejme tomu, Menou - rozhodně ne (snad jen 1,2 záblesky v průběhu filmu, Colin taky ne... Evelyn - ach, co z tý holky ti filmaři udělali? Ztvárnění nálady a hledání způsobu, jak dál žít tu úplně chybí. A děj? Taky škoda mluvit. Favlinka a Jacques úplně vypuštěni, Tomáš stejně tak, Catie hodně mimo mísu. Fulbert, Vilmain - pokroucení a zcela jiní, než by měli být. A to pomíjím, že z vesnice La Roque se ve filmu stal železniční tunel, z účetního Vilmaina lékař, z hluché postavy slepá atd. Momo se ve filmu sice napíchne tělem na vidle jednoho ze "zdivočelých" lidí, ale "nic to není", narozdíl od knihy, kde bezprostředně padne mrtev. Problém 6 mužů a jedné, později 2 žen, je tu vykreslen asi třemi slovy, která zní nějak jako "...a mohli bysme se mít rádi všichni!", což říká Catie nevím komu a stiskne mu u toho ruku. Vztah Emanuela a Evelyn, který je velmi důležitý tu není nijak zmíněn. Na Malevilu se nestavěla vysílačka! Malevil se nestal takovou zříceninou ... Je toho hodně a ještě víc. I konec je úplně, ale úplně jinej ... Bylo by líp, kdyby to přiznalo jen inspiraci knihou a ne jí to takhle prznilo. Krom toho - film jsem viděl se zdaleka nejtragičtějšími titulky, co jsem za poslední léta zahlédl!! (07.10.2010)

*MOMO ŽIJE!* Malevil je jednou z mojich najobľúbenejších kníh a rád sa k nej vraciam. Už v úvodnej minúte filmu sa zobrazuje poznámka "inspiré librement du roman Malevil" (čo znamená "voľná adaptácia románu Malevil"), takže človek predlohy-znalý je v strehu. Nemávam výhrady voči tomu, ak film na rozdiel od knižnej predlohy obsahuje niečo navyše, či niečo odstráni - filmový jazyk je predsa odlišný od toho literárneho, a preto sú úpravy často nevyhnutné -, ale ak film kvôli tomu nefunguje, potom je to zlé rozhodnutie. A Malevil ako film nefunguje - celý príbeh je tu ako keby podaný v akýchsi izolovaných obrazoch, skratkovite, bez zobrazenia predchádzajúcich súvislostí - divák zrazu len vidí výsledky bez toho, aby videl činnosti/situácie, ktoré tomu predchádzali; chýba tomu celistvosť rozprávania. Všetky postavy sú ploché a okresané na minimum, nemajú svoj vlastný príbeh, ktorý by sa s nimi dal prežívať, a teda sú divákovi ukradnuté. Verdikt v 1 vete: Adaptácia prinášajúca v porovnaní s predlohou nielen nové zápletky a lokácie, ale aj záver, ktorý sa mne osobne veľmi nepáči. 17.01.14 (17.01.2014)