Sváteční vyjížďka

Učebnicová road movie, která se stala inspirací pro řadu dalších filmů, stejně tak gramec v autě, který dnes známe jako CD přehrávač, parádní scénář, rozdílné charaktery, krásná Itálie plus stejně krásné ženy, prázdný Řím- to se jen tak nevidí, energie, humor, prkenný Trintýňan- senzační, rozesmátý živel Bruno okouzlující, neúnavný, otravný jako klakson na jeho fáru a konec? Ten se dal očekávat. Však ve své dobé jistě způsobil nejednomu divákovi nepříjemné překvapení... Easy Rider a naše Jízda, my už tohle známe a tak se nedivíme. Čtyři až pět, dabing Václava Vosky vyloženě miluji! "Tak co? Domů? Nebo se najíme, opijeme a někde přespíme?" (27.08.2019)

Na rovnakom princípe postavená Vôňa ženy je vtipnejšia, nahláškovanejšia a celkovo som si ju užil viac, ale Sviatočná vycházdka ma na takmer dve hodiny zaviedla do letného Talianska počiatku 60. rokov a takto dobre som sa pri ceste časom späť necítil pri žiadnom filme už veľmi dlho. Takže som sa nakoniec viac sústredil na to, čo vidím pred sebou, ako na to, čo stvárajú postavy a akým vývojom prechádzajú, ale zase neignoroval som ich úplne. Problematický záver mi vôbec nevadil, jednoducho sa také veci čas od času dejú. Troojica scenáristov sa musela pri písaní dialógov baviť a to nehovorím o štábe, ktorý všetky návštevy letovísk a zastávky v talianskej krajine absolvoval. Len ma mrzí, že som tento čas nemohol stráviť s nimi. (27.08.2019)

Drsna komedia, ktora sa nic nehra. Tak to mam rad, i komedie musia byt tvrde - take Richardovky su samy o sebe dost drsne filmy. makka komedia je naopak Klec Blaznu 1978 tusim. Vittorio PlynovyMuz /Questi Fantasmi/ vytiahol mladeho sympatickeho Trintignanta na blaznivu a zdanlivo bezcielnu jazdu napriec Talianskom 60. rokov. Ja sam som uz stretol typy chlapcov, ktori sa spravali ako Vittorio - a musim napisat, ze z tych dvoch bola sympaticka buddy dvojka. Ovsem, komedia je to drsna, hlavne od polky som vedel, ze nieco skarede sa chysta - priamo to viselo vo vzduchu : 89 % (19.09.2020)

Skvělý film, v němž ani tak nejde o děj (ten je zde navíc velmi jednoduchý a šel by shrnout do pár vět), ale o jeho postavy, o to, jaké jsou a co vnitřně prožívají. Bruno i Roberto jsou oba psychologicky velmi zajímaví a scénář si dává velkou práci s jejich vystižením, a v případě Roberta i vývojem - Bruno vtrhne Robertovi do života a doslova mu ho obrátí vzhůru nohama - aby šťastný Roberto (který je zpočátku z Bruna rozmrzelý a chce ho opustit) - nakonec Brunovi 3 minuty před koncem snímku vděčně oznámil: "S tebou jsem prožil nejlepší dva dny ve svém životě. Vážně!" Načež následuje to, co následuje, a mně osobně závěr tohoto snímku trochu mrzí, protože ho považuji za předvídatelný a vytušil jsem ho už krátce po jeho začátku. Přesto se mi ten film velmi líbil - navzdory svému stáří na mě působil nečekaně "moderně", bavily mě atraktivní lokace, jimiž herci projížděli, jakož i hojný výskyt krásných žen a úchvatných starých aut - celkově mi těch 105 minut prostě skvěle uteklo a jsem vděčný, že jsem se o téhle italské retro libovce dozvěděl. (27.01.2018)

Konfrontace dvou přístupů k životu. 1) Lehce ponudnělý velmi italský snímek má pro mě přitažlivost zejména kvůli dobovým reáliím, které ukazuje._____ 2) Didaktický konec pak celou tu poněkud umělou atmosféru volnosti a nespoutanosti usměrňuje a relativizuje._____ 3) Líbily se mi i parádní radostné písničky. Zkuste třeba tuhle: Guarda come dondolo / guarda come dondolo con il twist / con le gambe ad angolo / con le gambe ad angolo ballo il twist / Sarà perché io dondolo / saranno gli occhi tuoi che brillano / ma vedo mille mille mille lucciole / venirmi incontro insieme, insieme a te /. (24.10.2019)