Muž a žena

Věčné téma. Prostě nazvané. Klasicky pojaté. Moderně zabalené. Ke své vlastní škodě příliš moderně. V chaotickém střídání různě barevných, potažmo nebarevných materiálů se mi nepodařilo najít nějaký řád (že by třeba ty pravděpodobně zásadnější vzpomínky byly sytě barevné, ty méně důležité černobílé apod.). Během prvních minut, přesněji během prvních padesáti minut, jsem měl problém rozlišit přítomnost od minulosti, představy od skutečnosti, scény podstatné od nepodstatných. Film se mi nicméně přesto a stejně místy líbil tolik, že jsem měl chuť udělit mu pět hvězdiček, ale pak, když už ty bezdějové (a přiznejme si to – zbytečné) scény podbarvené přenádhernou hudbou Francise Laie trvaly příliš dlouho, mě ta touha opustila. Vybízivě ostýchavé pohledy Anouk Aimée mě lákají k dalšímu zhlédnutí a třeba i přehodnocení názoru na Muže a ženu, na film, maskující svou intelektuální sebestřednost prostinkou love story „pro všechny“. 70% Zajímavé komentáře: dwi, atlee (15.11.2009)

Filmový zážitek! Dostalo mě všechno - HUDBA!, francouzská atmosféra 60. let, herci, dialogy, skladba scén,...Někteří se zabývají tím, proč jsou některé záběry barevně a některé černobíle. Já princip neznám, někde jsem četla, že to bylo z důvodu financí, ale musím říct, že během filmu mi to přišlo naprosto přirozené a vůbec ne rušivé. ''Muže a ženu'' jsem chtěla vidět dlouho, film už jsem měla i k dispozici, ale pořád jsem se k němu nemohla dostat. Letos v létě nám ho na jazykovém kurzu doporučoval náš skvělý profesor. Mluvil o něm tak hezky, že jsem si ho při nejbližší příležitosti konečně pustila a prostě nádhera, možná ještě doteď si zpívám tu krásnou melodii. Ve filmu zazní kromě klasického ba da ba da da da da da da další skvělé skladby - jako pro mě vyjímečné ''Plus Fort Que Nous'', dále pak ''Samba Saravah'' nebo smutné ''A L'ombre De Nous''. Hudba mě v tomto filmu skutečně uchvátila. Ještě malá zmínka k hereckým představitelům. Určitě nejsem sama, když si myslím, že Jean-Louis Trintignant a Anouk Aimée tvořili jeden z filmových páru, na které se prostě nezapomíná. (05.02.2012)

Keď tento film sleduje divák, ktorý zažil viacero romantických príbehov, tak počas sledovania spomína, hodnotí, porovnáva, asi aj objavuje nepoznané a je s pozadím, ktoré sa premieta na obrazovke, či na plátne spokojný. Ak však film sleduje divák, ktorý nemá chuť ani potrebu sledovanie ozvláštňovať, dopĺňať, skrátka spolupracovať, tak na filme síce môže oceniť skvelú kameru, vtieravú hudbu a sympatických hercov, ale inak mu bude pripadať zdĺhavý a nakrútený akoby bez scenára. Preto sa dve tretiny divákov (mnou sledovaných) rozhodli pre štyri a zvyšná tretina aj so mnou pre tri hviezdičky. (17.09.2020)

V Deauville se jednoho studeného zimného večera potkávají Anne Gauthier(Anouk Aimée) a Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant), oba kolem třiceti, poté co odvezli své děti zpátky do internátu. Anne zmešká vlak a příjme Jeanovu nabídku, aby ji odvezl svým autem do Paříže. Během cesty se začínají postupně sbližovat, přestože stále nemohou ze svých myslí vyhnat své staré partnery... Tehdy devětadvacetiletý Claude Lelouch se tímto filmem proslavil takřka přes noc. Už zde se projevily charakteristické rysy jeho další tvorby, a to především pohyblivá a postavy obskakující kamera a tématické zaujetí pro vztah mezi mužem a ženou. Ve filmu se v podivném, ale přesto oku lahodícím rytmu střídají barevné části s černobílými, což mu nijak neškodí. Toto Lelouchovo dílo, na němž se on sám podílel i jako kameraman, scénárista, střihač a producent bylo oceněno mnoha cenami: zlaté glóby za nejlepší zahraniční film a nejlepší herečku. (11.02.2005)

Intimní melodrama, ve kterém Lelouch přenese diváka přímo doprostřed snímku - na pobřeží Deauville, do auta, ve kterém se Anouk Aimée a Jean - Louis Trintignant zrovna seznamují... To vše díky citlivé kameře, jež střídá pomalé střihy exteriérů (přístav, pláž, závodní dráha) a rychlé střihy interiérů (rozhovory v autě, postel, restaurace), barvy (černobílá vs. barevná) a celkouvým citem Leloucha. V podstatě se sice jedná o jednoduchý příběh, ukazující seznámení muže a ženy, který je však zobrazen s neskutečným citem a až neuvěřitelně přesně interpretuje pocity, které v jednotlivých momentech lidká osoba prožívá. Scény jako sesznamování se autě a nesmělé pohledy obou postav, sex a Anniny myšlenky, popřípadě příjezd vlaku jsou prostě klasikou. (28.03.2010)