Muž a žena

Všední lovestory s formálními ambicemi, které ji na jednu stranu obohacují (málomluvná nátura scén, prokreslených líbeznou hudbou a manýristickou kamerou), na druhou stranu ale zároveň ubližují plynulému vyprávění a jinak přístupné všednosti (podivně uspořádané barevné spektrum filmu a zdlouhavá druhá polovina, která dění až nepochopitelně roztahuje). Každopádně příjemná romantika, která netlačí na pilu a nechává své aktéry uvěřitelně žít, byť někdy až moc sebestředně a okázale. 70% (19.11.2018)

Claude Lelouch spolu s Francisem Laiem stvořili něco úchvatného, dech beroucího, co ani po více než 50 letech nic neztratilo, slzy jako hrachy se mi nezastavitelně řinuly... Trefou do černého je překrásná Anouk Aimée, její oči to je něco neuvěřitelného a k ní Jean-Louis Trintignant, charismatický mužský s velice příjemným hlasem budící dojem, že nehraje, on tam prostě je a žije. Příběh ovdovělého muže, který náhodně sveze mladou ženu (jejich děti spolu chodí do školy) a od té chvíle si jedna začne skládat předložené střípky do uceleného obrázku, mě zaujal od prvních záběrů a střih v závěru mi málem přivodil zástavu srdce. Tím vším chci říct, že si mě pan Lelouch namazal na chleba, teď si mě může i nakrájet... Krásná záležitost, mám na mysli hluboce lidský film bez velkých gest, zbytečného plkání a ohromujících speciálních efektů, prostě nádhera... (viděno 2x, pro tuto chvíli) (28.12.2019)

V Deauville se jednoho studeného zimného večera potkávají Anne Gauthier(Anouk Aimée) a Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant), oba kolem třiceti, poté co odvezli své děti zpátky do internátu. Anne zmešká vlak a příjme Jeanovu nabídku, aby ji odvezl svým autem do Paříže. Během cesty se začínají postupně sbližovat, přestože stále nemohou ze svých myslí vyhnat své staré partnery... Tehdy devětadvacetiletý Claude Lelouch se tímto filmem proslavil takřka přes noc. Už zde se projevily charakteristické rysy jeho další tvorby, a to především pohyblivá a postavy obskakující kamera a tématické zaujetí pro vztah mezi mužem a ženou. Ve filmu se v podivném, ale přesto oku lahodícím rytmu střídají barevné části s černobílými, což mu nijak neškodí. Toto Lelouchovo dílo, na němž se on sám podílel i jako kameraman, scénárista, střihač a producent bylo oceněno mnoha cenami: zlaté glóby za nejlepší zahraniční film a nejlepší herečku. (11.02.2005)

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)

Nejsem funda Leloucha ako rezisera, ale podaril sa vynimocne kvalitny film. Nema ustrednu dejovu liniu, takze rozhodne nemozno cakát strhujuci dej, tempo a akcne sceny. Skor nieco pre artove hnedopichy ako som ja. Trintignant sa zhostil ulohy na urovni, zaujimave boli jeho myslienkove pochody za volantom, ale Anouk Aimee bola taktiez vyborna.- Navyse obaja vedia hrat, takze som si film uzival. Doteraz neviem, co myslel uzivatel LiVentura, ked napisal "Lelouche lze pouze hltat plnymi dousky" - vyznelo to dost uchylne. Lebo Leloucha hltat nemienim, ne, ne. Ale filmy hltat, to jo a hlavne rozsirovat si vseobecny rozhlad, to mam rad. Jo a dufam, ze sa na to nebude pozerat Verbal a rovnako ako taky Jaklee so Segrestorom - reziser sa odmieta tuna vyzivat v zabijani a vrazdeni, ako tomu bolo v tej cerstvej teplej velkej sracke Takovi normalni zabijaci. To je tiez obrovske plus. 89 % (04.07.2017)