Mallory

Sledujeme osud Mallory až v druhej fáze života, tej lepšej a hlavne čistej. Nie je to žiadny med lízať, bývanie v starom vraku a neuveriteľné opakovanie vlastných starých chýb jej bráni sa posúvať ďalej. Tiež neviem, či jej pomôže akurát mastička proti depresii z čarodejníckeho obchodu. Vlastná snaha je to, čo sa počíta, a pomohla dokonca až po ten slastný pocit držať v ruke svoje prvé kľúče od bytu. Nie je to žiadna zásluha úradov, ktoré urobili maximálne to, čo museli, a už vôbec nie zásluha starostu s príznačným menom Zoufalík. Koniec je optimistický, keď všetko vyzerá tak, že Mallory sa možno cez štúdium má šancu dostať z prostredia smradľavých barov a nájde sa v prostredí bezdomovcov z opačnej strany, ked napríklad rozdáva pre nich polievku alebo sa stará o ich zdravie. Helena Třeštíkova s ďalším dokumentom z okraja spoločnosti nesklamala. Na konci chýbalo už len stretnutie s Bartoškom, ktorý je tu v pozícii neviditeľného anjela milosrdenstva. –––– A ještě bych podotknul, bude vánoční losování bytů. Je to trošku jiná forma poskytování bytů, která opravdu spočívá ve štěstí. –––– A když maminka třeba bude stará a bude chudá, nebude mít penízky, tak já ji půjčím a koupím jí Ferrari. (14.12.2016)

Třeštíková je tak trochu jako Stephen King - dělá pořád ty stejné věci a dělá je pořád stejně dobře. Dokument o jednom lidském osudu odvíjejícím se v průběhu let je tedy opět kvalitní a stojí za zhlédnutí. Já jsem ho už ale sledovala s větším odstupem než třeba Katku, a tak na mě například vykonstruovaný protipól štědré české celebrity, které by se pro nás plébs rozdaly, versus neschopné baby na úřadech, působil směšně naivně a černobíle. Stejně tak i Malloryno tričko s Karlem, známým to zastáncem všech bývalých narkomanů a sociálně slabých. Ono totiž nejen v kvantové fyzice platí, že pozorovatel ovlivňuje pozorovaného a já si začínám myslet, že je nejvyšší čas na dokument mapující vliv Třeštíkové na život jejích pozorovaných objektů zájmu. (08.07.2015)

Po nevýrazném Soukromém vesmíru opět zajímavá časosběrná studie, která je navíc unikátní v Třeštíkové filmografii netypickým pozitivním vyústěním. Automaticky se nabízí srovnání s Katkou, ale tyto dvě postavy mají společného jen to, že vědí, jak chutná heroin, jinak mají jejich životní funkce dost rozdílný definiční obor a ještě rozdílnější obor hodnot... Zatímco u Katky se bavíme víceméně o konstantě, Mallory rýsuje (když si odmyslíme nějaké ty lokální extrémy na začátku) zajímavou rostoucí křivku... (Bez ohledu na tu drastickou sedmiletou černou díru, která v konečném zúčtování nemá pro diváka podstatný význam). Kromě trampot jednoho života, jenž je zavrtán v sociální vrstvě protkané alkoholem, špinavými bary, automaty a sexuální upoceností podivných týpků, Třeštíková hezky nastavuje zrcátko také byrokratickému chlívku, v němž úřednická zviřátka soutěží spíše v délkách svých dovolených než v empatii a obětavosti... Jestli bude nějaké pokračování, bylo by pro mě dostatečně škodolibým zadostiučiněním, kdyby Mallory (-!- mikroskopický spoiler -!-) po dostudování našla místo na sociálce a nahradila některého z těch nekompetentních úředníků. :-) Ve výsledku to (naštěstí) není taková ždímárna divákových emocí, není to experimentování s metodou, kterou Třeštíková používá jen jako osvědčený nástroj, ale přesvědčivý dokument jednoho života s minimem stylizací (narozdíl od Katky). __ Jo a Jiří Bartoška je jako tvarůžek... Než ho okusíte, máte vůči němu iracionální předsudky, podivné strachy a projíždí vámi odpor k domnělé chuťové aroganci. Ale pak... Pak zjistíte, že vůbec nesmrdí a chutná božsky... (17.07.2015)

Časosběrné dokumenty mne vždycky položí. Je zajímavé, jakou důvěru si musela paní Třeštíková u svých filmových hrdinů získat, když ji pustili tak blízko a navíc - podle mého názoru - dokázali kameru téměř nevnímat. Dostat se na dno společnosti je vcelku snadné, zvláště pak, pomůžou-li ti tam drogy či alkohol. Horší je získat sílu se ode dna odpíchnout. Mallory bojuje, ale má v sobě cosi, co ji nedovoluje být šťastnou. Je mi vždycky líto, že se pohybujeme jen v současnosti bez pátrání o příčinách. Zajímalo by mne velmi, co tomu sešupu předcházelo, kde má naše hrdinka rodiče atd atd.... (04.05.2016)

„Je to sice príma, že osmej rok abstinuju, ale…“ Pokud lidi typu Mallory rezolutně odsuzujete a nejste schopni k nim projevit kapku soucitu (ala podělali si to sami, tak ať teď nebrečí), nemá smysl se na film dívat. Jestliže k nim ovšem dokážete pocítit alespoň trochu empatie, pak si nejspíš Mallory oblíbíte. Tedy film i hlavní hrdinku. Protože ta se rozhodla dostat se z toho a bojovat dál. A když pak vidíte, jak se potýká s absurdní byrokracií na úřadech (někdo si vezme dovolenou a hotovo, vymalováno…kolik jako toho volna, do háje, mají?), marně shání práci (nekonečný maratón s mizivou šancí na úspěch) a přitom to i přes dílčí pocity beznaděje překonává a jede dál…no, já osobně Mallory zkrátka fandil. I když v žádném případě ne bez výhrad. Protože co se týče výběru partnerů, za to si mohla čistě sama a v tomto ohledu ji litovat nelze. Jinak míra (ne)vměšování Třeštíkové mi přišla tak akorát, technická stránka filmu je (vzhledem ke způsobu natáčení) také slušná, snad jen ten zvuk mohl být o něco lepší. Celkově to vidím na solidní 4*. (13.07.2016)