Kolonie

Jelikož mám Hermijónu ráda, tak sem si říkala, že film z prostředí sekty by mohl být fákt peckoidní a když mi bylo prozrazeno, že Hermijóna jde ve filmu do naha, nebylo co řešit. Hm, prej do naha...vždyť je tam píču vidět (bohužel jen slovně řečeno, píču právě neuvidíte) . No tak sem si zklamaně otřela uslintanou hubu a jala se pořádně věnovat ději. Naša malá čarodějnice má za manžela totálního kokota, co když třímá v ruce foťák tak je průser na světě. Takže se rychle zjistí, že fotit převrat a mlácení lidiček nebyl super nápad a milej Daniel putuje do kolonie Dignidad. Emmička ho má bohužel pro nás ráda a tak do kolonie dobrovolně vstoupí, aby mohla sloužit bohu. Pokud si bůh představuje jako ideální sloužení fakt, že celej den Emma dře jak kráva na poli, večer si chvilku pospí na rozvrzaný posteli a jako bonus dostává po hubě, tak pak teda slouží fakt luxusně. Pán a vládce Dignitentononce je pravej pánbíčkář. Všichni jsou hříšní a zaslouží trest, ale na prcání dětiček nic špatnýho nevidí. Přesně proto nesnáším náboženství, vždy se najde zmrd co ho zkurví v tomto případě zprzní. Emmča zažije šuk, teda šok hned jak zjistí, že ženy se s muži nesmí vídat a tak se jí její "dovolená" lehce protáhne, ale naučí se škrábat brambory jak nikdo jinej, nemluvě o tom jak zručně loupala kukuřici a jak se krásně obouchala, plus scéna kdy hlavní sestru (čti píču) přetáhne po tlamě latí, to se mi líbilo. Nakonec svého milého (čti debila) najde a začnou spolu plánovat útěk. No a ten se jim samo sebou podaří. To není spoiler, že zdrhnou muselo dojít každý lamě, když je film inspirovanej skutečnejma událostma, tak někdo asi prchnout musel no né? Dočkáme se tedy happy endu a důkazu že boží mlejny melou sice někdy kurevsky pomalu ale jistě. (20.04.2017)

Luxembursko-francúzsko-nemecká koprodukčná snímka je strihnutá skôr ako thriller, než aby sa systematickejšie venovala samotnému spoločenskému problému. Je tu všemocnosť jediného pána sekty podkutej v Sacramente širšou spoločenskou vzburou voči konzumnej spoločnosti, v Kolónii dokola omieľaným ježišovaním. Divákovu pozornosť rejžo Gallenberger udržiava najmä atraktivitou samotného miesta dehonestácie ľudskosti v kontraste s romantickým žánrovým spestrením. Konečný výsledok je v skutku zaujímavý, pretože načrtnuté príkorie tak okrajovo živí mdlú a filmársky obohranú tému lásky. S obstojným herectvom, výpravou a slušným scenárom. Málo vstupného materiálu chcelo azda vytrieskať emotívnu výpoveď o demoralizácii obetí nielen diktatúrneho režimu, ale i vlastného zdravého úsudku. (10.06.2019)

To se takhle jeden podle anotace a angažovaného skučení místních pupušů o „mrazivém teroru“ a „bestiálních hrůzách“ málem třepe na další syrovou a krvavou traumatizující promakanost typu Salvádor nebo Vražedná pole, plnou poprav, mučení, píchání dětí a psychického teroru. A nakonec mu naservírují povrchní, kýčovitý, nedovařený a anemický romantický sračkol o tom, jak si nesympatický militantní německý marxista, jehož životním posláním je srát se do Čile a hrát si na Čegevaru, nabrnkne ultimativně koženou Hermionu a následně láska zvítězí i nad Pinočetem. Dankovi jednou unyle polechtají koule startovacími kabely, tolik k mučení, jednou v záběru projde chlapeček, co se tváří jako při návratu z nedělního ministrování, tolik ke zneužívání dětí. Párkrát se tam sugestivně zamračí trestuhodně nevyužitý dokonalý úchyl pan Nykvist a jinak se o ten „úděsný psychoteror“ stará stará stokilová Brunhilda, spíš xmíchu, než aby si člověk vyděšeně cpal před oči boa, která někdy ve druhé třetině hlavní hrdince naprosto nervydrásajícně poručí, aby přemístila kýbl s bramborami, a jednou dokonce totálně mrazivě nařídí děvčatům večerku a brutálně zhasne. No masakr!!! Ještě hodinu po skončení jsem samou úzkostí nemohl ani prdět! (17.04.2016)

Až s odstupem necelého měsíce po zhlédnutí se mi podařilo shrnout své myšlenky a pocity z Kolonie do kratšího komentáře. Napadlo mě totiž jedno slovo vyjadřující vše - příběh, režii, herecké výkony, atmosféru, hudbu, pocity - DECHBEROUCÍ. A to doslova, hlavně z hereckých výkonů vynikajícího Daniela Brühla a skvělé Emmy Watson se mi tajil dech. A ne, ani na okamžik jsem na plátně neviděla Hermionu, ale Lenu! (08.05.2016)

Velmi silný film o diktátorském režimu, kterému se filmaři nikdy moc nevěnovali (a takových je bohužel asi ještě hodně), tak snad tento film trochu přispěje ke všeobecnému povědomí. Osobní příběh ústřední dvojice je sice místy trochu přitažený za vlasy, ale jako film to funguje bezchybně. Pro Emmu Watson je to první dospělá životní role a snad už nehrozí, že by zůstala dětskou hvězdičkou (zdravíme Ruperta Grinta). Daniel Brühl je sympaťák i naživo. A Michaelu Nyqvistovi se omlouvám, že jsem ho po severské trilogii zařadil do TOP 5 nejnudnějších herců na světě. Po Kolonii ho povyšuji do TOP 5 nejslizštějších herců na světě. (22.03.2016)