Podnikavá Joy

Štastný konec, dvě hypotéky na dům zachráněny, 200 000 dolarů zaplaceno... závěr s neskonalou štedrosti (lepší hotel pro no name vynálezce žádající o masovější výrobu), ale rafinovanou odměřeností, Joy neměl chybu. Kapitalistický sen o prodávání mopů a jejich tvoření v malé továrničce s imigranty pracujícími pod minimální plat v režijně zdařilé formě. Poměrně zábavné. Otázkou je, jak do studia zavolala její kamarádka, když byla odpojena telefonní linka pro neplacení? (08.01.2016)

David O. Russell točí zvláštní a svérázné filmy a ve většině z nich hraje Jennifer Lawrence a Bradley Cooper. U mě vede jednoznačně American Hustle, Joy mě tolik nepřesvědčila. Snímek na mě působil až příliš americky, šlo to cítit téměř ze všeho. Jennifer je bezpochyby výborná herečka, o tom nemá smysl vést polemiky, nicméně si nemyslím, že by za každý výkon měla získávat nominace a dostávat ceny. Výkon v Joy je slušný, ale nijak omračující. Opět srovnání s American Hustle, tam zářila naprosto jednoznačně. Suma sumárum, Joy je průměrný film, na nějž si za týden ani nevzpomenu. (15.02.2017)

Tohle je podnikání. Žádné zeširoka vzaté skákání v čase, ale naservírování počátečního pekla ve světě byznysu v přímém přenosu s famózní Jennifer Lawrence. Scéna po scéně, záběr po záběru. Všechny emoce jsou na místě a má to neskutečnou energii. Pro jedince co se svým nápadem začínali podobně strastiplnou cestu je to dvojnásobný nášup. K nepochopení je pak úvodní nahořkle "woodyallenovský" rozjezd, který je plný prapodivných individuí a zvláštních režisérských postupů - je potřeba cca 30 minut posečkat. Ke konci ale čím dál lepší a jasnější, stejně jako životní cesta hlavní představitelky. Jennifer si krade některé scény vyloženě pro sebe, neskutečné, měla dostat Oscara spiš než Brie Larson, která byla holt v méně komerčním bijáku. (16.05.2016)

A cenu za Nejhorší rodinu získávají... Žádné haha, myslím to smrtelně vážně. Matka závislá na telenovelách, otec střídající partnerky, sestra Marfuša JsemLepšíNežTy, otcova zazobaná partnerka Made in Italy a k tomu ex-manžel žijící v suterénu. A co teprve ta podpora! Business-plán nevyjde (ať už vinou kolektivu či jednotlivce) a zatímco je Joy právem na pokraji nervového zhroucení, matka mlčí, Marfuša s Italkou se vysmívají a otec zachraňuje situaci větami jako "ne, nechte ji, je to moje vina, nikdy jsem ti neměl dovolit chtít se stát něčím víc než ženou v domácnosti". Upřímně, být na Joyině místě, tak nevím, komu tu propisku na podepsání vyhlášení bankrotu vrazit do oka jako prvnímu. Díky bohu za babičku, kamarádku, děti a vlastně i za ex-manžela, ze kterého se nakonec vyklubal docela fajn chlap.;-) Film jako takový nebyl špatný, když se to chytí za správný konec, může i komedie/drama fungovat, na můj vkus však bylo v "Joy" až příliš absurdit (a překvapivě ne v dialozích, protože ty byly skvělé). Jennifer dobrá, nejlepší ale byla stejně Virginia. "Joy?! Voda!"XD (08.01.2016)

Námět o tom, jak Joy vynalezne mop, je vlastně to nejlepší na celém filmu, ale scénář je jedno velké utrpení, které nedokáže logicky řešit situace v příběhu, ani přirozeně řídit jednání postav a tak častokrát předvádí podivnou hru na autentičnost. Joy balancuje na hraně nad propastí a řešení následně přichází mávnutím kouzelného proutku. Když přijde radost, musí hned přijít smutek a další speciálně načasované občas převídatelné události. Prostě továrna na patos. (08.01.2016)