Podnikavá Joy

Jenže spolehlivost k zážitku nestačí, jakkoli hlavně De Niro coby výbušně potrhlý, znovu a znovu záletnický otec titulní hrdinky zosobňuje nejzářivější z barev pestrého rodinného koloritu. Více méně zábavné momentky kolem maminky zahnívající u seriálů či exmanžela Joy přežívajícího i po rozvodu v suterénu jejího domu tvoří pouhé ozdůbky příběhu, který postupuje fádně, popisně a bez tajemství. Včetně vypravěčské role babičky, jež vzpomíná, jak už v dětství Joy „vyráběla věci“, a věčně opakuje své milované vnučce, která se v dospělosti stará o vlastní děti i zbytek rozháraného příbuzenstva, že se stále nemá vzdávat vlastních snů. Proroctví „Jednou budeš úspěšná vůdkyně“ ohlašuje předem modelovou poctu silným ženám, k níž se film prokousává řetězcem banalit o dívce z chudých poměrů, jež nakonec svého uznání došla.Přinejmenším od Russella by člověk čekal nápaditější znaky vyprávění než hrdinčiny noční můry či její názorné osvícení, když si při vytírání poraní ruku o střepy a začne vymýšlet onen „zázračný mop“. Přitom Joy vůbec není špatně natočená, prostě jen chutná mdle, usedle a barvotiskově. Vedle herců však obsahuje jeden motiv, který jí dodává šťávu: okamžik, kdy sama hrdinka, ale hlavně divák objevuje sílu, bizarní kouzlo a dobové zákulisí teleshoppingu. (07.07.2020)

David O. Russell si s Terapií láskou nastavil velmi vysokou laťku, kterou už asi nikdy nepřeskočí, i když kdo ví... Každopádně po American Hustle je pro mne Joy druhým zklamáním a nemluvím o odpadním Accidental Love, ale přestože jsem chtěl nejprve hodnotit průměrně, nakonec jsem hodnocení zvedl, protože posun k lepšímu tu od minule je a chtěl jsem, aby se to promítlo na hodnocení. Prakticky vše tu stojí na výkonu Jennifer, herecky tu Bradley a Robert nepředvedli skoro nic, ale hlavně z důvodu, že jim nebyl dán prostor. Scénář není špatný, ale příběh místy působí tak nějak nevzrušivě a nechává vás chladným. Myslím, že Russell by mohl zkusit i jiné herce a přestat se soustředit jen na nacpání hvězd do snímku, každopádně za to jak královsky mě Jennifer 2 hodiny bavila, jsem nakonec hodil 4 hvězdičky, přestože jsou hodně hodně slabé čtyři. (31.12.2015)

Zenska variacia Fightera. Znova sledujeme vzostup jednej nadanej osoby napriek nepriazni osudu a jej vlastnej nefunkcnej rodiny. Akurat to tentokrat nie je pribeh o boxerovi ale o domacej malomestiacke, ktora svojimi vynalezami dobije svet. Fighter mi sadol viac nielen preto, ze to bol chlapsky pribeh, ale celkovo mi vztahy v tom filme pripadali ovela zaujimavejsie ako v Joy. Ked si odmyslime uspech, ktory Joy dosiahla, tak nic dalsie uz tento film neponuka. Rodinne vztahy su vykreslene tak absurdne až mi pripominali soap operu, ktoru neustale sledovala matka hlavnej hrdinky. Uplna nuda to nie je vdaka spickovym hercom, ktori si odohraju svoj vysoky standard, ale zaroven to ani na chvilu nie je strhujuce. Ale obcas je to celkom dojimave. Proste taka rozpravocka pre zeny v domacnosti o tom, ze ak dostanu brilantny napad, tak môzu dobiť svet. 6/10. (29.12.2015)

Džej-Law v roli rodinnou utlačované ženy plné snů, které život naházel nejvíc klacků pod nohy v dějinách lidstva. Díky hyperakční kameře a vhodně zvolenému písničkovému soundtracku působí O'Connorova režie opět jeho něco, co divákovi nenechá od začátku do konce vydechnout. Slaďoučký drama, který mě sakra že bavilo. (20.05.2016)

Nahoře v obsahu se píše, že je to hodně divoký příběh jedné ženy, která si cestu ke slávě musela tvrdě vydobýt. V reálu asi opravdu ano, sama sebe si rozhodně nedovedu představit, že bych vystupovala v televizi a zařizovala spoustu jiných záležitostí, které souvisely s tím "nešťastným mopem" a to nakonec zcela nekompromisně. A už vůbec ne, že by mě bavilo vymýšlet další a další patenty. Ovšem tady, v teple domova mě to nechalo celkem v klidu a v konstatování, že kdyby nebylo Jennifer, potažmo Bradleye a Roberta, kteří to celé drželi nad vodou, tak tenhle životopisný příběh naprosto zapadne. Škoda, ale za mě průměr. (29.12.2015)