Snowden

Jasné, že príbeh Eda Snowdena neprešiel vedľa mňa bez povšimnutia. Mám pocit, že práve od vtedy mám na notebooku ten malý kúsok farebnej lepiacej pásky. Keďže som ho nemala extra naštudovaný, tak ma obsah filmu zaujal, aj napriek tomu, že nie všetkému som rozumela. Spracovanie sa mi páčilo, film mal slušné tempo, Joseph veľmi presvedčivý a páčila sa mi aj muzika. (06.05.2018)

V pátek 25. 11. 2016 ve věku devadesáti let zemřel Fidel Castro, o kterém Putin řekl, že "ztělesňuje vysoké ideály politika, občana a patriota upřímně přesvědčeného o správnosti toho, čemu zasvětil život". Před třinácti lety o Commandantem natočil dokumentární portrét Oliver Stone, který to tehdy schytal zleva i zprava. Nyní je tvůrce, označovaný za černé svědomí Ameriky, kritizován za fikční biografii SNOWDEN o whistleblowerovi, o kterém Putin řekl, že je to "podivný, idealistický chlápek, který je v Rusku v bezpečí"._____ Časté výtky ohledně toho, že SNOWDEN na rozdíl od většiny Stoneových filmů není relevantním komentářem k dnešku, potažmo je překvapivě krotký, a že navzdory stylistické excesivnosti jde o nezvykle přehledné a umírněné vyprávění, jsou mimo. Stone vždy s postavami pracoval spíše jako s typy než s psychologicky definovanými jedinci, protože mu slouží k demonstrování určité teze o společnosti. SNOWDEN je o zklamání z víry v demokratický systém (představovaný jak bushovskou jestřábí politikou, tak obamovskou lživou nadějí v lepší zítřky), a tak ani nevypráví o přerodu patriotického republikána v liberálního "extremistu" díky aktivistické ženě, ale o muži mezi dvěma ideologiemi představovanými dvěma vedlejšími postavami (viz stejné schéma používající WALL STREET, WALL STREET: PENÍZE NIKDY NESPÍ, ČETA, DIVOŠI)._____ Jinak Stoneovi šlo vždy o jasnost, srozumitelnost a přehlednost vyprávění (snad až na U-TURN a do jisté míry DIVOCHY, kde ale v obou případech aktualizoval noirovou poetiku), zatímco blbnul se stylem. Převážně umělecky motivované stylistické postupy (různé typy kamer a filtrů, kombinace hraných a dokumentárních pasáží, střídání makrodetailů a větších celků, významotvorné montáže...) ozvláštňují stoneovsky typické nechronologické a místy nespolehlivé, zato dlouholeté hollywoodské tradice ctící vyprávění. Kdo od Stonea čekal něco jiného? A kdo vůbec věděl, že Castro byl včera ještě naživu? (27.11.2016)

Neskutečně Levitt předvedl Snowdena, i to jak změnil hlas - smekám. Film jde ruku v ruce v odkazu Snowdena, a to nejen dějepisně přesně fakticky, ale hlavně politicky a filosoficky. Morální hodnoty převyšují vše. To je to, co Snowden chtěl, ale mně osobně to film posunulo příliš do politického pozadí celé té sledovací mašinerie a chvílemi nudilo. (26.11.2016)

No co bych k tomu řekl, film Olivera Stona bych si představoval trošku jinak. Jedná se o kontroverzní látku, která se často démonizuje a je brána jen z jednoho úhlu pohledu, což mi už za ta léta leze na nervy. Bohužel celá životopis trpí tím, že je příliš jednoduchý, žádný zvrat se nepřichází a ve výsledku se wou kontroverze nekoná. Herecké osazení je výborné, ale první hodinu moc nedostávají prostor a jako divák jsem nudou trpěl. Celé je to rutina a když už ke konci dochází k zvýšení obrátek, k závěru, tak Vás čeká dalších nudných dvacet minut. Jeden z těch nejnudnějších životopisů, který trpí svým scénářem......5/10 (11.11.2016)

Oliver Stone už není, co býval. Říkám to furt. Válka ve Vietnamu je už dávno passé, Woody Harrelson v lenonkách taky zestárl a známý hollywoodský buřič si od té doby vybírá stále méně zajímavá témata. Což se v případě biografie Eda Snowdena mohlo obrátit, kdyby si jen ta stylizace tolik nehrála na moderní klipový techno thriller 21. století a předložila nám spíše hutné civilní drama s důrazem na postavy a argumentační dialogy. Protože to téma vládní špionáže je opravdu nosné a dala by se okolo něj z fleku vystavět tříhodinová konverzačka jako ze staré školy. Ale kdepak, Stone raději namíchal další liberální limonádu pro nenáročného diváka. A do toho ten podivný Gordon-Levittův přednes. Už v Muži na laně jsem z toho jeho francouzského přízvuku rostl, ale tady to dotáhl do čirého absurdna. Což bije do uší o to více, když ve finále slyšíme samotného Snowdena a ne loutku se stroječkem v krku. Někdo by tomu mladíkovi měl říct, že zhostit se role vycházející ze skutečného předobrazu lze obstojně i bez nepřirozené modulace hlasu. Tak snad příště. (25.01.2017)