Avengers: Endgame

Endgame stejně jako Civil War a Infinity War není film pro náhodné kolemjdoucí. Bratři Russoovi znovu vyžadují znalosti předchozího dění, a jelikož píší poslední kapitolu dvaadvacetidílné ságy, není těch potřebných informací zrovna málo. Nevím, jak dopadnou diváci, kterým je celý tenhle vesmír vlastně ukradený – asi s nadprůměrným blockbusterem, u něhož se občas přestanou orientovat? Já jsem si nicméně vychutnával každý odkaz, každý nápad a vlastně každou minutu tohohle (často) nevypočitatelného eposu, který opravdu plní jeden fandovský sen za druhým (a nebojí se přihodit i věci, o nichž mnozí ani nesnili). Ty tři hodiny mi tak uběhly strašně rychle a na spočítání parádních scén a ikonických záběrů by mi nestačily ani prsty obou rukou. Smekám před Russoovými, že to takhle celé ukočírovali, a pevně doufám, že se Marvelu bude dařit i po téhle fenomenálně sestavené rozlučce. (24.04.2019)

V rámci férovosti jsem dal filmu měsíc, abych ho v klidu přežvýkal, natrávil, strávil a opět vypustil ven v podobě sofistikovaného komentáře. Tedy - vím z toho už úplné hovno. Pocity nemám ani pozitivní, ani negativní, vzpomínám si jen, že tam uhynul kdosi, kdo mi dosti sral, což je vždycky plusko. Záporně bych, pokud si správně vybavuji, hodnotil především délku celé té slátaniny. Ta délka byla dlouhá. Dlouuuuuhá! Dlouuuuuuuuháááááá délka. Dlouhááááááááááááááá! Jo, a zase tam pobíhaly celé tlupy afrických humanistů, vybavených hromovými holemi, oštěpy a tituly z fyziky či nukleární radiochemie. Prostě sci-fi, jak má být. (20.03.2020)

Endgame je mistrovsky vybalancovaná emoční bouře se vším všudy. Člověk by po Infinity War čekal, že ten film nejde jednoduše napsat tak, aby přežil tu obrovskou zodpovědnost vůči fanouškům, a zároveň se po logické stránce příběhu nezhroutil jako domeček z karet. Ale ono ne... Na první pohled je v celém filmu pouze jedna jediná (navíc méně zásadní) scénáristická berlička, která na druhou stranu každému dojde až třeba půl hodiny po projekci. Po delší době už vyvstává druhá a třetí, ale co se dá dělat. Už kvůli tomu, že i v rámci jisté pokřivené logiky to dává smysl a dojem z „velkého finále“ to absolutně nezkazí. Postavy fungují na jedničku a hudba je po delší době dokonalá. Navíc se dá říct, že završení jedenáctileté ságy asi nešlo natočit o moc lépe. Nebudu se zabývat detaily, protože tohle si člověk musí prožít sám. Na závěr jen podotknu, že ač jsem filmově relativně "citlivá osoba" (najdou se některé filmy, které mě rozbrečí), tady to se mnou cloumalo celý film. Osm menších nervových zkratů doprovázely zhruba tři hysterické záchvaty, kdy jsem se musel sakra držet, aby o mně nevědělo celé kino (abyste se nelekli - čísla nemají nic společného s počtem úmrtí) - Infinity War to zvládla jednou/dvakrát. Marvel pro mě byl vždy "srdcovka", a tohle je vrchol všeho, co jsem si přál... (24.04.2019)

Realizační možnosti hollywoodského blockbusteru na maximu, o tom není sporu. Řemeslně vycepovaná jízda, která nemá čas váhat, ani škobrtat. Ale emočně mě to minulo víc, než jsem si byl v první moment ochoten připustit. Očekávání Thanosova nekompromisního bodycountu mizí lusknutím prstu a tam, kde se jiným kutálely slzy, už jsem jenom nervózně poposedával. V té velkolepé ždímačce emocí jsem si tak užil vlastně jednu hodně nečekanou, a to když si dva dospělí chlapi po cestě k autu jen tak pokecají. Zbytek mě minul. O Kevinu Feigem se jednou bude vyučovat, všechna čest. (06.05.2019)

„DNES MÁME PŘÍLEŽITOST VŠE ZVRÁTIT...“ /// Všechno co jste se dozvědět chtěli, už jste si jistě přečetli jinde. Já jen řeknu, že to je kurevsky zajímavý a taky vobčas dojemný završení ságy. Krom toho za zmínku stojí pravej samurajskej souboj, Natalia Portman a Big Lebowski. Takže zamačkávám slzu a optimisticky hledím kupředu. Vím totiž, že i konec je součástí cesty. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdo má v Americe „pravej“ zadek. 2.) Nikdy jsem neměl rád Iron Mana. 3.) Chtěl bych mít príma tátu. 4.) Thx za titule „fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (13.08.2019)