Hostinec „U kamenného stolu“

''Ženy jsou nepřítelkyně moudrosti. - Vyslovil jste odvážnou myšlenku. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.'' Rudolf Hrušínský a Svatopluk Beneš v této naivní, ale přeci povedené a vcelku pohodové veselohře předvádí skvělý výkon, zatímco se snaží na ženy zapůsobit a komoušům se z hledáčku filmů, do kterých by nejradši pořádně rejpli rychle zmizet. Nikdy bych si však nemyslel, že pouze kvůli kuličkám dojde k hádce na celý život. ''Whisky and soda - to je pravý nápoj gentlemana. - No jo, když já bych si ale dal pivo!'' (13.01.2023)

"De se, kam se chce…" Dialogy Hrušínského s Benešem ve třetí osobě jsou docela vtipné. "Okolnosti velmi roztomile s hlubokými očima a s dolíčky ve tváři" dovedou vše k miloučkému finále, ale jinak mi ten děj a některé dialogy přišly až trošku jalové. A ona až moc bezstarostná atmosféra mi vzhledem k jedné ze zápletek (zamilovaná Šejbalová a nešťastný/opuštěný Rašilov) přišla poněkud nepatřičná. Uznávám ale, že ve filmu zazní i několik vtipných hlášek. „Dyndera! On Loudí!“ v podání Růženy Šlemrové alias paní Dynderové mezi ně patří zcela jistě. (26.02.2023)

Zdar filmového zpracování Poláčkova románu nespočívá jen ve výborném hereckém obsazení, schopném doslovit ústřední příběh lidským poselstvím, ale i – ba možná především – ve zdařilém scénáři, výborně prostředkujícím spisovatelovu kritickou jazykovou hru. Většina promluv odráží vleklou jazykovou krizi, do níž propadla mluva a za níž nejvíce utrpěl dialog jako mezilidské poznání, srozumění a sdílení v devatenáctém století. Fráze, frazeologismy a pasivní větné konstrukce přetrhují vztahy mezi lidmi, izolují a vedou k nečekaně hloupému jednání a chování. Ojedinělé trsy upřímnosti v tomto klimatu usychají a záhy imitují život za pomoci stejných divadelních praktik, které si již osvojili ti, jejichž řeč zvala za své. (23.02.2019)

Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. (20.10.2007)

Nezaměnitelný laskavý Poláčkův humor ve výborném filmovém zpracování. Dialogy Hrušínského s Benešem ve třetí osobě pozlatit. Tehdy ještě existoval smysl pro krásnou češtinu. Buď pozdravena husa s knedlíkem. Nikdy se nevrátí vzpomínka mládí. Nesouhlasím s vámi, ale budu s vámi na toto téma diskutovat, hned jak nakropím prádlo. (11.10.2005)