Hostinec „U kamenného stolu“

Této adaptaci knihy Karla Poláčka se daří zachovat dosti z poetiky předlohy a její duch vcelku úspěšně převést i do filmové řeči (scéna, v níž paní radová utěšuje Tatrmuže a oba se navzájem nevědomky hladí po rukou). Úsměvný kousek pro ctitele Poláčkova díla, zajímavý film pro ty, kteří jsou přístupni jemnému humoru. Postavy jsou jednoduše, ale "okouzlujícně" charakterizovány. Ve vedlejší roli posluhovače v bílém obleku lze poznat Antonína "strýčka" Jedličku. Tento film je jediným režijním počinem Josefa Grusse - divadelního (Radokova inscenace Čapkova Loupežníka) a filmového herce a textaře. Gruss se ve větších či menších rolích objevil v několika desítkách filmů. Ve Fričově ztřeštěné komedii Eva tropí hlouposti hraje koktavého ctitele. Hraje i ve Vávrových filmech Nezbedný bakalář a Rozina sebranec či Fričových Psohlavcích . S Hugo Haasem spolupracoval na filmech Mazlíček , Svět, kde se žebrá a Velbloud uchem jehly . Za jeho nejtrvalejší stopu v českém filmu lze považovat texty k písním "Jen pro ten dnešní den" (ve filmu Kristián ) a "Chlupatý kaktus" (ve filmu Před maturitou ). Objevil se i v muzikálu Svatá hříšnice režiséra V. Čecha. (26.02.2005)

Nejsem žádný znalec knihy, spíše jsem ji jednou z povinnosti přelouskal. Film je celkem hodně podle ní, akorát ta smrt pana hostinského zde není a konečná svatba už vůbec. Ovšem jinak moc povedený snímek. R. Hrušínský a S. Beneš jsou skvělí. Trochu jsem v tom ten Poláčkův humor i cítil. Příjemný večer to byl:). (19.01.2011)

Na koho s tím jdeš? NO na ryby! Jedna smutná věc (zběhnutí hostinské), jeden hodně nepravděpodobný motiv bratrského rozkmotření (pánové si kazí gramatiku - úžasný opis situace, kdy spolu nemluví a dialog je tak vedený v obecné rovině) v komedii, která mě za srdce nezvala. Od Poláčka bych čekal více vtipu. Jedině Beneš a Hrůša za něco stáli, a samozřejmě figurky jako Neumann, Trégl, Černý. Většinou ale nuda, plácání obstarožních frází. Film by se dal natočit už v té době moderněji, námět je skvělý. (01.01.2017)

Idylka v československé kinematografii pomalu končí a pokud bych dějiny vnímal jen skrze to, jak se točily filmy, řekl bych:"Dobře tomu tak." Za pár let se objeví celá řada nových, kvalitních filmů, které budou výrazově a především tematicky bohatší. Jen pramálo filmů z předchozí éry nedýchá přespříliš idylickou atmosférou, jen málo filmů nectilo povinnost skončit šťastně, nejlépe svatbou... Hostinec nebyl jiný, standardní až standardizovaný. Slabé ***. (09.01.2009)

Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. (20.10.2007)