Love

Na Love jsem se těšila. A teď jsem přinejmenším rozladěná a zklamaná. Porno schované pod rouškou výtvarné hry, hry s obrazem a kompozicemi, filosofie a rádoby příběhu? Takhle nějak na mě Love s odstupem několika hodin působí. Nic proti pornu. Dívám se. A ráda. Ale zjišťuji, že filmová hra na porno mě nebaví. Love byla dvou a čtvrt hodinová nuda, kterou by šlo sestříhat do patnácti minut, a pak by to asi bylo zajímavé. Mělo by to spád a napětí. Takhle to bylo jen neskutečně zdlouhavé a rozvláčné. A nepomohlo ani to, že drahý ležel vedle mě a... (25.11.2015)

Problémem tohoto filmu je, že je sebestředný a samolibý, ale vezměme to od začátku. Uprostřed stojí muž, který se nachází ve vztahu, jež ho nenaplňuje a tento muž by mohl symbolizovat mnohé z nás. Sledujeme jeho prožívání vztahové minulosti, která se točí především kolem sexuální minulosti, ztotožňujeme se s jeho vzpomínkami na cosi dokonalého, co měl, ale už nelze obnovit. Jeho charakter je reálný a musím říct, že spousta pocitů je zachycena velice působivě a pravdivě. Tím se tedy dostávám k tomu, že Láska Gaspara Noé není jen porno s příběhem, naopak je to film, v němž lze nalézt hluboké sdělení, ovšem on ho ve své nabubřelosti utopil v přehršli erotických scén. Ty plní svou funkci pouze zkraje, později už se jedná o prostou samoúčelnost, snahu šokovat a tedy zbytečné protahují film, jehož poslání by lépe vyniklo v prostoru 90 minut... 6/10 (15.06.2016)

Předností člověka je inteligence, řešit problémy, kdyby byl život jenom o jebání, od většiny zvířat bychom se moc nelišili. Vystává otázka, jestli je člověk schopnej projebat celej svůj život, za cenu ztráty vlastní lidskosti. Sledovat filmy Gaspara Noého je vždycky tak trochu „out of body experience“. To platilo a hlavně pořád platí především pro Enter the void. S Love v tom ovšem pokračuje a svým záběrováním pořád dokáže spolehlivě roztočit hlavu diváka a kutálet jí skrze lidské tužby a emoce až do depresí nasáklého finále. Jenomže celý je to až moc dlouhý a až příliš jednotvárný, beze snahy šokovat (leda nějaký vyjevený puberťáky), nebo uhranout. (22.12.2015)

Gaspar Noé jako pornopatetický deromantizátor. Nejsem si úplně jistý, jestli jsem potřeboval sledovat další režisérovu autopsychoterapii. Už u Enter the Void se dalo soudit, že jeho životním tématem je vyprázdněnost opulentních proklamací, že má problém s rodinou, sexualitou, drogama a že nebyl asi tak úplně chtěným synem. Říkám si, jeslti on neni tak jako lehce monotematický. U Enter the Void jsem mu pod dojmem uhrančivé extatické depky dokázal odpustit i jeho největší slabinu, a to že stejně jako například můj další oblíbený mistr patosu Darren Aronofsky otevírá témata, na která intelektuálně zkrátka asi nemá. Love zdaleka nejde tak na dřeň a intelektuální deficit se tak odpouští mnohem hůře. V Enter the Void přepálil s podivnou paralelou na Tibetskou knihu mrtvých, u Love snahou natočit jakýsi zobecňující manifest pravého obrazu Lásky, který mimoděk právě lásku zaměňuje za závislost a sebedestruktivní jednání za přirozený princip lidského konání. Vše by bylo odpuštěno větší dávkou sebereflexe a zdůrazněním toho, že jde o unikátní příběh bez ambice tvářit se jako obecná pravda, ale několik málo replik odkazujících na režisérovo egohoničství jsou spíše pózou než schopností nahlédnout vlastní slabiny. ___ Esteticky jde o výjimečný zážitek. Sex je zobrazen krásně. Kdyby tohle byl standard pornoprůmyslu, to by bylo na světě krásy. A ani přes explicitní nahotu snímek nesklouzává k samoúčelné vulgaritě. Už jenom kvůli těmto scénám má smysl Love vidět. Zároveň jsem ale neviděl v hlavních rolích Noého filmů horší herce - ve smyslu hereckého povolání, což bude asi s explicitností sexuálních scén úzce souviset. Co jsem si ale užil, je způsob skládání příběhu, kdy nám autor téměř až do konce (který měl jako obvykle přijít mnohem dříve, než přišel), velice pečlivě předkládá indície, na základě kterých divák průběžně totálně střídá své sympatie k hlavním postavám a pravidelně přehodnocuje a doplňuje, svou konstrukci budovaného příběhu. A soundtrack je skvělý. (07.10.2015)

Gasparovo čestné místo v mé nepočetné posvátné lóži oblíbených režisérů prozatím odložím. Tento snímek je audio vizuální orgasmus, ale bohužel nic víc. Z filmů Sám proti všem a Vejdi do prázdna jsem si stříkal do trenek a nějakou dobu hořel tužbou si Gasparovo jméno vytetovat na svoje nejcennější místo na těle. Fuj, mám na mysli své srdce, ty hovado. Bohužel Love není srovnatelně komplexní film, neboť jak název napovídá, tak se točí kolem jedné jediné věci - kolem lásky. Zde byl zřejmě největší nesoulad s mým vkusem. Vztahy, láska a sex jsou nesmírně důležité části našich životů a patří tedy i do filmů. Bohužel mě téměř nikdy neukojí snímek jehož součástí jsou jen a pouze vztahy - a to je případ přesně tohoto filmu. Konkrétně sledujeme všechny fáze nesmírně toxického vztahu dvou nezdravě zamilovaných jedinců, kteří věrní své zamilovanosti dělají velmi iracionální rozhodnutí, kterými si přikládají polénka pod kotel, ve kterém se nevědomky rochní. Snímek je velmi otevřený, a to dokonce do té míry, že hlavní focus je upírán více na plodník hlavního hrdiny, než na ostatní dění. Něžná pohlaví by měla zvolit sledování na velmi velké televizi či plátně, aby vůbec bylo co k vidění, neboť na výbavě hlavního hrdiny se hodně šetřilo a v některých polohách mohl snad jen jemně šimrat rodidla žen a jejich prožitek na plátně jen stěží mohl souviset s realitou. Vlastně by snímek mohl vyjít i jako sbírka povídek s názvem "Příběhy ze života běžného penisu". Taktéž se musím přiznat k tomu, že jsem se jaksi nedovedl naladit na vlnu snímku, neboť nedokážu chovat nějakou hlubokou empatii a lítost nad osudem člověka, který si bez jakéhokoli cizího zavinění vlastní blbostí posere život, když hoří neukojitelným nutkání neustále ochutnávat plody ze zahrady poznání a následně brečí nad rozlitým mlékem. K takovým lidem necítím soucit, ale hluboké pohrdání. Zde sledujeme (bez přehánění) více než polovinu snímku to - jak hlavní hrdina brečí - neskutečně mě to sralo a nebavilo. Dobrou shledávám asi jen poslední třetinu snímku, která měla konečně i jakýsi děj a došlo na odhalení některých motivací obou postav a až v této fázi bylo pro mě divácky možné si k nim začít budovat nějaký vztah. Při veškeré úctě, kterou ke Gasparovi chovám a spolehlivě mě přesvědčil, že je úžasný režisér s neuvěřitelnou schopností velmi trefně vyjadřovat emoce svých postav, musím nad tímto snímkem projevit značné zklamání, a to i přesto, že se bezpochyby jedná o režisérův nejosobnější a nejmilovanější film, a to nesoudím jen z toho, že půlku postav pojmenoval po sobě. [63 %] (20.05.2021)