Steve Jobs

Opravdu má film dvě hodiny ukazovat stres před zahájeními představení produktů? Film, který bere na mušku půl hodinu před zahájením různých představení? Beru, že je zde hezky zachycen vývoj Jobse: osobnostní, rodinný, podnikatelský atd. Okouzlující. Ale opravdu má diváka bavit koukat na zákulisí z různých časů 2 hodiny? Ne, díky. (14.03.2016)

Sorkinovy živelně obratné dialogové pasáže jsou super, stejně jako minimum okázalých gest a absence zbytečného přehršle patetických emocí v příběhu o geniálním člověku, který s nimi pracoval jako bůh a vyjadřoval je velmi sporadicky (resp. sofistikovaně). Podprahová moudra a nenápadné podnikatelské hinty v tomhle "živě" inscenovaném stage příběhu však monstrózně kazí to, že je strašně málo ze široka a že se v něm prakticky nic moc neděje. Kdyby to byl 10ti minutový sestřih z upoutávky na první Mac, výpovědní hodnota bude dost podobná a zážitek ještě intenzivnější, než podobné variace sledovat 122 minut. (15.11.2015)

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)

"Lidé mohou mít talent a zároveň být i slušní," což se dle posledního snímku o Jobsovi k tomuto nejslavnějšímu americkému vývozci ovoce rozhodně nevztahovalo... Nejmagičtější propojení dramatických obrázků a hudby od Andersonovy Magnolie, dechberoucí analýza epických pracovních (ne)úspěchů vs. trestuhodných životních selhání. Jobs byl vášnivým otcem zejména technologiím a vlastní rodinu kvůli tomu přehlížel. Čekal jsem od Boylea s Fassbenderem emocionální rozcvičku roku? Sakra že nečekal! (13.11.2015)

Dlho som uvažoval nad tým, prečo nie je nikto v Hollywoode schopný urobiť všestranný, nadčasový film o Jobsovi. Po zhliadnutí desiatok hodín materiálu, prečítaní životopisu a po Boylovom filme som musel usúdiť, že to nie je kôli neschopnosti filmárov - je to jednoducho neplnohodnotný materiál. Steve je síce dodnes inšpiratívnou a kontroverznou osobnosťou, ale súčasťou jeho sily je aj kúzlo samotnej značky Apple, ktorú scenáre nedokážu spracovať, a tak nám z neho vždy zostane len obraz človeka, ktorý pólku svôjho života zapieral svoju dcéru, a viedol cholerickým spôsobom najväčšiu IT firmu sveta. Sorkin sa vedomo vyhýba samotným prezentáciám, a sústredí sa len na zákulisie. Vzniká z toho tým pádom síce ľudskejšie drama, ale diváka to strháva do neustáleho stresu, a nemá šancu si užiť tú stránku Jobsa, ktorú všetci poznáme. A to je škoda. Steve je totiž preč, a nostalgická vsuvka by bola dodala filmu to, čo nemá zatial ani jeden z nich... Zase len nadpriemer s dokonalou orchestrálnou hudbou a obrazovým strihom. 80% | Cinestar Anděl Praha, 13.11.2015 | (14.11.2015)