Steve Jobs

„DÁMY A PÁNOVÉ, STEVE JOBS!“ /// Takže chcete říct, že Steve Jobs byl čurák? Dobrá…, ale zatraceně chytrej! Ten film prostě nemohl bejt jinej než Sociální síť. Jen tady je to víc divadlo, postavený na parádních dialogách a (samozřejmě) scénáři, kterej promítne celej život během několika (zásadních) prezentací. Posmrtná one man show Steva Jobse s tváří Michaela Fassbendera. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2011 napsal Walter Isaacson, jsem nečetl. 2.) Nevěřím, že se dá bejt slušnej i nadanej zároveň. 3.) Thx za titule „Jitoz“ /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (25.02.2016)

„Máte-li dost peněz na řádně agresivní marketing, v pohodě zabalíte brutálně předražené hovno do šik celofánu a prodáte jej bandě zmanipulovaných ovcí jako Mousse au chocolat.“ Štefan Práce. Prý génius a vizionář! Jeho tak zvané vizionářství spočívalo pouze v tom, že měl nebývalý čuch, jak si zaparazitovat na těch, co opravdu něco uměli a dokázali, třeba na Vozňakovi, a sem tam genitálně zneužíval marketing při prodeji pomalého a nekompatibilního, ale zato brutálně přesoleného zajíce v pytli. Zmrdi jako on nebo Vilém Brány, velkohubě proklamovávání jako pionýři počítačového pokroku, naopak s cílem ovládnutí trhu a dostatkem vaty v zádech razili od počátku heslo „Co urveš, to urvi, co neurveš to zkurvi“, a cíleně cokoliv progresivního buď skoupili a pohřbili, nebo případnou konkurenci korporátními machinacemi a intrikami zlikvidovali, jen aby jejich děravé nedodělky celosvětově monopolně dominovaly. Kdo si například kolem roku 1994, tedy v době, kdy ještě Malýahebký trapasil s třijedenáctkami, očichal OS2/Merlin, jenž si už v té době s přehledem vytíral prdel i s dnešními sedmičkami, ví, o čem mluvím. Čekal jsem proto plačtivý pomníček kultu peněz a moci, ale Danek Vře překvapil a objektivně mi naservíroval arogantního sociopatického egoistického kokota, co se neúměrně napakoval na Eplu I a II, a pak mu všechno v podstatě padalo na hlavu až do vzniku nesmyslného a marketingově vyhajpovaného kultu i-sraček! A Míša Bednář svým hereckým mistrovstvím tomu slizkému velečuráctví opravdu vtiskl duši. Tolik k nesporným pozitivům a mým dvěma hvězdám. Jinak je sledování toho psychotického dementa skutečně nuda k posrání a unylá snůška semiautistického žvanění pro mentálně vykolejené Baranoviče a další blahoslavené ufony. Ti si nedostatek zájmu stejného či opačného pohlaví kompenzují tím, že si aspoň za pětadvacet litrů koupí šrot Epla šestku, páč jsou masmédii a ostatními panici ubezpečováni, že je to ukrutně kůl, a až si ho jednou bude nějaký ten nagelovaný kluk / škaredá holka za uznalého „hmmmmm“ na rtech obdivně prohlížet, můžou jim třeba nenápadně hodit do Kokakoly roháč a KO-NEČ-NĚ si neumětelsky osahat i cizí pohlaví. A to by s pořádným, dvakrát rychlejším mobilem bez uživatelsky nepřátelského operáku za polovic, kam lze dokonce naistalovat i nějaké ty upytlačené aplikace, aniž by jim jej velký bratr bloknul, rozhodně nešlo, ne ne! (24.01.2016)

Špičkový Fassbenderov výkon robí z tohto filmu naozaj nevšedný filmový zážitok. Narozdiel od predchádzajúceho spracovania - Jobs (2013), sa dejová linka zameriava prevažne len na podstatné a najdôležitejšie udalosti životného príbehu tohto počítačového vizionára, čo ja len vítam. Čo ma možno trochu mrzí, je šialene vysoké tempo, miestami som sa v tom rýchlom slede scén, mien a udalostí vyslovene strácal. Ale to je len môj problém, Jobs mal rýchly, hektický život, tak taký musel byť aj film, chápem. Určite ide o lepšie filmové spracovanie ako to s Kutcherom, veľká spokojnosť. 80/100 (10.03.2016)

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)

Mnohem lepší než verze s Kutcherem. Ukazuje to tady Jobse jako opravdového šmejda a nejen jako toho úžasného pána. Odehrává se to v letech 1984-1998 a zobrazuje to hlavní body v jeho životě/kariéře. Řeší se tu i dost osobní a rodinné věci, například jeho zvláštní vztah s dcerou. Opravdu se s nikým a ničím neštval a dost často, jak se říká, neznal bratra. Dokázal se i ke svým blízkým chovat dost odpudivě. Sáhl si na dno, ale zároveň se dokázal opět vyšplhat na vrchol mezi elitu. Ať už byl jaký byl, svět počítačových technologií rozhodně posunul o kus dopředu. Skvělá Fassbenderova role. "Dám ti ti tisíc písniček do kapsy." (10.02.2022)