Režie:
Danny BoyleScénář:
Aaron SorkinKamera:
Alwin H. KüchlerHudba:
Daniel PembertonHrají:
Michael Fassbender, Kate Winslet, Seth Rogen, Katherine Waterston, Jeff Daniels, Michael Stuhlbarg, Perla Haney-Jardine, Ripley Sobo, Makenzie Moss (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Film se odehrává během vyhrocených momentů před zahájením klíčových Jobsových prezentací, které měnily dějiny, a to nejen počítačové. Poprvé Jobse potkáváme v polovině osmdesátých let, kdy na trh uvedl Macintosh. Od prvních minut utvrzuje diváky v tom, že legendy o jeho asociálnosti a nesnesitelnosti nelhaly. Je to monstrum, které šikanuje své podřízené za neplnění nesplnitelných příkazů, ponižuje matku (Katherine Waterston) své dcery, jejíž otcovství přes soudní rozhodnutí neuznává, do krve se hádá se svou pravou rukou Joannou Hoffmanovou (Kate Winslet), dokud nedosáhne svého. S ubíhajícími minutami se však z jednorozměrného psychopata stává mnohovrstevná osobnost, kterou budou diváci chápat, obdivovat, ale samozřejmě také nenávidět. Asi jako každou výjimečnou lidskou bytost, která viděla o kus dál, než všichni ostatní. (Cinemart)
(více)Videa (18)
Recenze (599)
Boyle příjemně utlumený a jdoucí plně na ruku Sorkinovi. Výsledkem je hezká divadelní inscenace, která dokáže ve vrcholných momentech strhnout a neselhává ani po stránce konstrukce. Sorkin uklouznul jen při přílišném topení se v technických žvástech a při dekonstrukci titulní postavy, která se na základě jeho scénáře dá bohužel definovat jednou, maximálně dvěma větami. Což je prostě škoda. UPDATE: Zraje to, napodruhé výrazně lepší a má to vrstvy. ()
"Lidé mohou mít talent a zároveň být i slušní," což se dle posledního snímku o Jobsovi k tomuto nejslavnějšímu americkému vývozci ovoce rozhodně nevztahovalo... Nejmagičtější propojení dramatických obrázků a hudby od Andersonovy Magnolie, dechberoucí analýza epických pracovních (ne)úspěchů vs. trestuhodných životních selhání. Jobs byl vášnivým otcem zejména technologiím a vlastní rodinu kvůli tomu přehlížel. Čekal jsem od Boylea s Fassbenderem emocionální rozcvičku roku? Sakra že nečekal! ()
„Máte-li dost peněz na řádně agresivní marketing, v pohodě zabalíte brutálně předražené hovno do šik celofánu a prodáte jej bandě zmanipulovaných ovcí jako Mousse au chocolat.“ Štefan Práce. Prý génius a vizionář! Jeho tak zvané vizionářství spočívalo pouze v tom, že měl nebývalý čuch, jak si zaparazitovat na těch, co opravdu něco uměli a dokázali, třeba na Vozňakovi, a sem tam genitálně zneužíval marketing při prodeji pomalého a nekompatibilního, ale zato brutálně přesoleného zajíce v pytli. Zmrdi jako on nebo Vilém Brány, velkohubě proklamovávání jako pionýři počítačového pokroku, naopak s cílem ovládnutí trhu a dostatkem vaty v zádech razili od počátku heslo „Co urveš, to urvi, co neurveš to zkurvi“, a cíleně cokoliv progresivního buď skoupili a pohřbili, nebo případnou konkurenci korporátními machinacemi a intrikami zlikvidovali, jen aby jejich děravé nedodělky celosvětově monopolně dominovaly. Kdo si například kolem roku 1994, tedy v době, kdy ještě Malýahebký trapasil s třijedenáctkami, očichal OS2/Merlin, jenž si už v té době s přehledem vytíral prdel i s dnešními sedmičkami, ví, o čem mluvím. Čekal jsem proto plačtivý pomníček kultu peněz a moci, ale Danek Vře překvapil a objektivně mi naservíroval arogantního sociopatického egoistického kokota, co se neúměrně napakoval na Eplu I a II, a pak mu všechno v podstatě padalo na hlavu až do vzniku nesmyslného a marketingově vyhajpovaného kultu i-sraček! A Míša Bednář svým hereckým mistrovstvím tomu slizkému velečuráctví opravdu vtiskl duši. Tolik k nesporným pozitivům a mým dvěma hvězdám. Jinak je sledování toho psychotického dementa skutečně nuda k posrání a unylá snůška semiautistického žvanění pro mentálně vykolejené Baranoviče a další blahoslavené ufony. Ti si nedostatek zájmu stejného či opačného pohlaví kompenzují tím, že si aspoň za pětadvacet litrů koupí šrot Epla šestku, páč jsou masmédii a ostatními panici ubezpečováni, že je to ukrutně kůl, a až si ho jednou bude nějaký ten nagelovaný kluk / škaredá holka za uznalého „hmmmmm“ na rtech obdivně prohlížet, můžou jim třeba nenápadně hodit do Kokakoly roháč a KO-NEČ-NĚ si neumětelsky osahat i cizí pohlaví. A to by s pořádným, dvakrát rychlejším mobilem bez uživatelsky nepřátelského operáku za polovic, kam lze dokonce naistalovat i nějaké ty upytlačené aplikace, aniž by jim jej velký bratr bloknul, rozhodně nešlo, ne ne! ()
O životopis se v žádném případě nejedná, nicméně zvolená forma působí velmi netradičně a rozhodně zajímavě. Se Stevem Jobsem se setkáme ve 3 časových rovinách a pokaždé při představování nějaké revoluční novinky. Poprvé v roce 1984, pak 88 a na závěr 98. Mě osobně se nejvíce líbilo první období, ale záleží na vkusu každého. Mezi těmito 3 části existuje pojítko, které nám víceméně přiblíží co vždy následovalo a do jaký míry byl představovaný produkt úspěšný či nikoliv. Steve Jobs mě jako člověk nikdy nezajímal a poprvé jsem vůbec jeho jméno zaregistroval někdy možná 3 roky zpátky. Přesto si troufám trvdit, že se muselo jednat o zajímavou osobu. Fassbender v hlavní roli podává přesvědčivý výkon a jeho nekonečné hádky s okolím mě rozhodně bavily. Kate Winslet jsem poznal až ze závěrečných titulků. 70% ()
Danny Boyle si cucnul helia a vychrlil na mě takovou salvu ájtý keců, že bych býval uvítal tlačítko pauza, abych stihnul dočíst aspoň první řádek titulků. Originálu totiž může rozumět leda tak ten, kdo má mezi žebry namontovanou základní desku od Applu. Ovšem, oproti Macbethovi tu máme zásadní rozdíl, že i když jsem byl místy tak vedle, že mě uvaděčky museli vracet zpátky ze sousedního sálu, bavilo mě to. Čímž pádem v tomhle případě musím měřit stejným metrem, protože když jsem vedle z holky, která mě baví, taky ji pak náležitě odměním. Takže za čtyři, Stýve, a když mně naučíš, jak v sálech zhasínat ty cedulky s nápisem Exit, pošlu ti hvězdu číslo pět. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (24)
- Scenárista Aaron Sorkin se prý nikdy nesetkal se Steve Jobsem, ale prý s ním mluvil třikrát po telefonu. (BloodMax)
- Steve Jobs ve skutečnosti za svého života navázal kontakt se scenáristou tohoto snímku, Aaronem Sorkinem, a sice v únoru roku 2005, kdy se na něj obrátil s žádostí o pomoc při napsání textu k dnes už slavnému projevu na Stanfordské univerzitě k ukočení akademického roku. Sorkin mu pomoc přislíbil, ale v dubnu pořád ještě nejevil známky toho, že by na něm skutečně začal pracovat. Když se mu Jobs konečně v červnu dovolal, nedostalo se mu stále žádné konkrétní odpovědi, a proto během jednoho večera napsal svůj proslov sám. Byl o hodně prostší a osobnější, než původně plánoval. Vylíčil v něm tři příběhy ze svého života, které považoval za důležité. (JendaT)
- Pre režiséra Dannyho Boylea je film o Steveovi Jobsovi prvou snímkou, ktorú nenatočil s kameramanom Anthonym Dod Mantleom. Pretrhli tak 14 rokov dlhú spoluprácu. (classic)
Reklama