Westworld

Při sledování druhé série Westworldu jsem nemálo prskal, opravdu hodně mi toho vadilo. Ale ne osmá epizoda. Kiksuya, což znamená „pamatuj“, je díl velkolepý i intimní a pro mě nejlepším z celého seriálu. Indián Akecheta se poté, co z něj scenáristé Westworldu udělali náčelníka krvelačného kmene Ghost Nation, pomalu dopracovává k vědomí a paměti a hledá svou lásku. Roky se vyhýbá zabití, aby nepřišel o vzpomínku na ni, a nakonec za svou milou sestupuje do „podsvětí“, do haly se stovkami vyřazených výtvorů, odkud ji neumí přivést zpět. Konečně si ve druhé sérii Westworld dává načas, aby ukázal, jak se na jednotlivci, potažmo kmeni odráží Fordova hra. Přitom se tvůrcům povede udělat z nejobávanější atrakce parku nejlidštější figuru. Vidíme původ labyrintu i smysl jeho obkreslování. Akecheta si díky němu udržuje sepětí s minulostí a snaží se probudit co nejvíc výtvorů. Sytá režie plná velkých celků a záběrů na Akechetu putujícího krajinou a tlukot oddanosti dělá z Kiksuya odzbrojující díl, který téměř funguje (a bojuje) sám za sebe. (31.05.2024)

Po třetí řadě, která se zdržovala vesměs mimo park, se tentokrát do simulované atrakce vracíme. Nikoliv však na Divoký západ, ale do New Yorku 20. let, kdy alkohol tekl navzdory zákazu proudem. I tvůrci seriálu si patrně řekli, že zasloužíme lepší zopakování 20. let, něž jsme dostali v realitě (jak krutým žertem je pandemie a uzavření barů na sté výročí roaring twenties), a tak jeden z parků zaměří právě na dobu prohibice a charlestonu. Jenže co naplat, že jste oblečení jako manželé Fitzgeraldovi, když i zde bují jakási nákaza, která bude mít vliv na svobodu nakažených... Nevybíravý pohled na lidskou přirozenost a robotí umělost s vybraným vizuálem. Ač Westworld kvalit první série zřejmě už nikdy nedosáhne, pořád se jedná o seriálovou singularitu, která stojí za vidění. Více zde na TVZone. (26.01.2024)