Casino Royale

Pokud tento film řadíte k regulérním bondovkám a srovnáváte je s nimi, není se co divit, že se vám Casino nelíbilo. Říct, že tohle je typická bondovka, je jako kdyby někdo napsal, že Pulp Fiction je sondou do reálného života gangsterů. Film je prostě parodie, o čemž se můžete přesvědčit už úvodní skladbou (vynikající zářez Burta Bacharacha), která ironizuje slavnou bondovskou melodii. Děj je sice roztříštěný na epizodky, ale na to, že jej psalo vícero scénáristů odlišných střihů, od Hellera, přes Wildera až po Southerna, dává celkem smysl, jediné nesrovnalosti vznikly jen díky odjezdu Petera Sellerse z natáčení (Tremble coby 007 nasedá do Lotusu a než byste řekli švec, je lapen do pasti). Nemluvě o tom, že už jsem měl čest vidět filmy, které i s jedním scénáristou jsou na tom s dějovou linií hůře. ___ Když jsem mluvil o tom, že v žádném případě není radno srovnávat tento experiment s normálními bondovkami, tak představitele 007 bych i přesto rád srovnal - dle mě by mohli Niven a Sellers hrát Bonda i v regulérní sérii, nejsou o nic horší než kterýkoli reálný představitel Bonda, stejně tak Welles byl opět vynikající záporák, Ursula Andress dodávala filmu sex-appeal a další kráska Jacqueline Bisset je pro bondgirl jako stvořená (bráno z pohledu Trembla, v případě pravého Bonda tento post zastávala neméně skvělá Deborah Kerr). Tohle mi mimochodem regulérní série nikdy nedá, společnou scénu mých oblíbenců - není náhoda, že film dodnes drží můj osobní rekord v počtu výstupů členů mé topky (Allen, Welles, Sellers, Bisset). ___ Další věcí je humor. Na první pohled to vypadá, že tu není mnoho vtipů, nicméně slovní přestřelky navzdory veškeré výstřednosti odkazují k starosvětské britské suchosti. Důležitým milníkem jsou také různé vizuální odkazy, vyskytující se i v tom nejmenším detailu - před Bondovou vilou polehává zástup lvů s výrazovými prostředky a'la MGM, nebo zkuste sledovat při Sellersově výcviku děj v pozadí. A takových narážek tam je... ___ Překvapivě mi to nepřišlo až tak nudně natočeno, jak se to dle zdejších ohlasů mohlo zdát, a to i přes délku 131 minut. Filmu jako takovému bych dal čtyři hvězdy, ale nedá mi to a budu víceméně nekritický. Proč? Za prvé, Woody Allen. Jeho malý prostor byl nejtřeskutější pasáží snímku a jeho dadaistický příspěvek na závěr mě jakožto fanouška Monty Pythonů, kterým je to finále asi nejvíce podobné, hlasitě rozesmál. Za druhé, camea. Některé osobnosti tu jsou jen v jednom záběru, zato ale plně využívají svůj potenciál - Belmondo, Holden nebo O'Toole zde září, o Bisset jsem již mluvil. Za třetí, obsazení. Většinou platí, že když je film doopravdy nabit hvězdnými jmény, tak výsledek není až tak dobrý, jelikož se hvězdy navzájem překrývají (tento pocit jsem měl třeba z Vraždy v Orient expresu). Ale tady to tak neplatí, i přes Sellersovu slabší chvilku se herecké výkony doopravdy povedly. Za čtvrté, hudba. Jak jsem již psal, zesměšňuje takový ten napínavý doprovod při normálních bondovkách, úvodní melodie je natolik sympatická, že si ji pouštím pravidelně co dva týdny. Za páté, doporučuji si přečíst Oskarův referát o filmu na jeho blogu. Nejen, že budete mít náladu film shlédnout, ale možná ho i budete vnímat jinak než jako "velkolepý nonsens". Za šesté a naposledy, myslím si, že film je krapítek nedoceněn a nezasluhuje si díky mnou jmenovaným postřehům z projekce tak zatracovat. "Všimla jste si, že koktám? Tak mi dejte vědět, až si toho všimnete. Nemám čas to sledovat." (13.06.2009) (méně) (více)