Reklama

Reklama

Stejná krev je spojovala, stejná žena je rozdělila! Německý film o bratrství a síle odpuštění. Film režiséra tureckého původu Fatiha Akina nás tentokráte přenese z půvabného italského venkova do průmyslového Německa. V šedesátých letech se Romano Amato, jeho žena Rosa a synové Giancarlo a Gigi rozhodnou odejít z italského městečka Solino do Duisburgu. V nepůvabné průmyslové oblasti otevírají první pizzerii. Podnik začíná vzkvétat a oba synové si zvyknou na pohodlný život v Německu. Uběhne deset let. Matka Rosa nehledí na své zdraví při dřině v pizzerii. Otec Romano se stará o „společenské kontakty" a z chlapců vyrostou mladí muži. Oba jsou naprosto jiní, a přesto se zamilují do stejné dívky. Křehký umělecky nadaný Gigi těžce nese, když mu protřelejší Giancarlo „sebere" lásku doslova před očima. Rodina se rozděluje, Gigi se vrací s nemocnou matkou zpět do rodného města. Zamiluje si italský venkov, začne nový život. Natočí první film a potká svou tmavovlasou kamarádku z dětství. Tak uplyne dalších deset let. Setkání bratrů po dlouhé době vyplaví staré bolesti a rány. Všechno má však již příchuť zralosti, moudrosti a odpuštění. Režisér Fatih Akin tu řeší své věčné téma emigrantství do jiné kultury spíše okrajově. Je to spíše film o dozrávání, soudržnosti rodiny a bratrské lásce. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (44)

ZkuKol 

všechny recenze uživatele

Fatih tentokrát věnoval film italským gastarbeiterům. Silné rodiné drama, se skvěle zahranou bratrskou dvojcí, plné vůně pizzy, pasty, porůří i italských pláží. Akin má opět příběh pevně v rukou a svěle vede herce, bezproblémů se vyrovna s náročnější výpravou (několik dobových etap) a tradičně staví na dravé ruční kameře. Žel první hodinu se rozjíždí poněkud pomaleji a nezvykle málo agresivně, zjevně chtěl zdůraznit italskou nit, ale vzhledem k tomu, jak se chytne v druhé půli, je to trošku nepatřičné. Takže není to nejlepší Akin, ale stále vysoko nad průměrem a dostatečně zajímavý pro diváka. Gigi a Giancarlo odejdou s rodiči z Itálie do Německa za prací a světlou budoucností, žel nic nejde samo, obzvlášť když rodina nedrží pohromadě tak, jak by měla... 80% ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nenápadný film bez nápadu. Samozřejmě si nemyslím, že kažý film musí být jasnozřivý jako Bergman, promyšlený jako Visconti anebo inspirovaný jako Fassbinder, ale alespoň 30% z toho by měl mít. Vzpomínání je vždycky zatíženo naivitou zkroucenou z vtipu, upravených polopravd a nostalgie - no a to je právě to, co mě příliš nezajímá. Fatih Akin má zřejmě svoje kořeny všude, ale možná také nikde, každopádně je režisérem, který touží být oblíbeným a tudíž zbytečně přeceňovaným. ()

Reklama

NinonL 

všechny recenze uživatele

Pěkný a pohodový film se špetkou dramatu a napětí. Zkrátka ze života. Italská rodina se dvěma syny emigruje do průmyslového Německa za prací a za štěstím. Částečně se jí tam štěstí dostane, i rodičům, i již dospělým dětem. Ale jak je známo, touha po domově je silná a často se vracíme právě tam, kde máme své kořeny. Film je také o bratrském soupeření, lásce a odpuštění. Určitě nezklamal. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Už druhý Akinův film a opět jsem nadšená. Někdo tady napsal, že konec byl předvídatelný, ale já jsem ho osobně až takový nepředvídala a možná právě v tom bylo to kouzlo. Moc hezký, téměř psychologický příběh o dvou bratrech s rozdílnými povahovými vlastnostmi a jak se projevovaly v jejich přístupu k různým životním situacím. Hlavní postavy byly dokonale prokreslené a já jsem byla od počátku vtažena do jejich života rychlostí blesku. Gigi a Giancarlo, dva italský kluci s kterými mně bylo moc příjemně navzdory možná i objektivní kritice. A pamatujte si, že na světě jsou důležitější věci než pizza a to "oheň a vášeň." ()

Galerie (7)

Zajímavosti (4)

  • Scény na pobřeží v čase 1:26:30 jsou natočeny v italské Galipoli, na městské pláži pod hradbami Starého města. V pozadí je maják na ostrově Isola di Sant'Andrea. (Tonula)
  • Scénář hamburské autorky Ruth Toma byl inspirován rodinnou historií jejího manžela, jehož rodiče na začátku šedesátých let dvacátého století otevřeli první německou pizzerii v Oberhausenu. (Tonula)
  • Natáčelo v Leverano, Nardo, Sternatia, Gallipoli, Otranto (Itálie) a v německém Duisburgu. (Tonula)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno