Reklama

Reklama

Stejná krev je spojovala, stejná žena je rozdělila! Německý film o bratrství a síle odpuštění. Film režiséra tureckého původu Fatiha Akina nás tentokráte přenese z půvabného italského venkova do průmyslového Německa. V šedesátých letech se Romano Amato, jeho žena Rosa a synové Giancarlo a Gigi rozhodnou odejít z italského městečka Solino do Duisburgu. V nepůvabné průmyslové oblasti otevírají první pizzerii. Podnik začíná vzkvétat a oba synové si zvyknou na pohodlný život v Německu. Uběhne deset let. Matka Rosa nehledí na své zdraví při dřině v pizzerii. Otec Romano se stará o „společenské kontakty" a z chlapců vyrostou mladí muži. Oba jsou naprosto jiní, a přesto se zamilují do stejné dívky. Křehký umělecky nadaný Gigi těžce nese, když mu protřelejší Giancarlo „sebere" lásku doslova před očima. Rodina se rozděluje, Gigi se vrací s nemocnou matkou zpět do rodného města. Zamiluje si italský venkov, začne nový život. Natočí první film a potká svou tmavovlasou kamarádku z dětství. Tak uplyne dalších deset let. Setkání bratrů po dlouhé době vyplaví staré bolesti a rány. Všechno má však již příchuť zralosti, moudrosti a odpuštění. Režisér Fatih Akin tu řeší své věčné téma emigrantství do jiné kultury spíše okrajově. Je to spíše film o dozrávání, soudržnosti rodiny a bratrské lásce. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (44)

ZkuKol 

všechny recenze uživatele

Fatih tentokrát věnoval film italským gastarbeiterům. Silné rodiné drama, se skvěle zahranou bratrskou dvojcí, plné vůně pizzy, pasty, porůří i italských pláží. Akin má opět příběh pevně v rukou a svěle vede herce, bezproblémů se vyrovna s náročnější výpravou (několik dobových etap) a tradičně staví na dravé ruční kameře. Žel první hodinu se rozjíždí poněkud pomaleji a nezvykle málo agresivně, zjevně chtěl zdůraznit italskou nit, ale vzhledem k tomu, jak se chytne v druhé půli, je to trošku nepatřičné. Takže není to nejlepší Akin, ale stále vysoko nad průměrem a dostatečně zajímavý pro diváka. Gigi a Giancarlo odejdou s rodiči z Itálie do Německa za prací a světlou budoucností, žel nic nejde samo, obzvlášť když rodina nedrží pohromadě tak, jak by měla... 80% ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Od komedie přes tragikomedii až k tragédii. Přesvědčivě napsané, výborně zahrané a s důrazem na nostalgickou notu zrežírované. Slza kanoucí z oka tohoto snímku mi připomněla Bio ráj (vždyť režisér jako by se k jeho odkazu nenápadným nápisem Cinema Nuovo hned zkraje hlásil). 85% Zajímavé komentáře: murakamigirl, Xeelee ()

Reklama

NinonL 

všechny recenze uživatele

Pěkný a pohodový film se špetkou dramatu a napětí. Zkrátka ze života. Italská rodina se dvěma syny emigruje do průmyslového Německa za prací a za štěstím. Částečně se jí tam štěstí dostane, i rodičům, i již dospělým dětem. Ale jak je známo, touha po domově je silná a často se vracíme právě tam, kde máme své kořeny. Film je také o bratrském soupeření, lásce a odpuštění. Určitě nezklamal. ()

easaque 

všechny recenze uživatele

nijak zvlášť vyjímečný snímek, i když atmosféru měl docela příjemnou, takže jedno odpoledno zpříjemnit může. Herecky to taky bylo slušné. Dějově to však u mě haprovalo a určité chování postav mi chvilkami nesedělo. Navíc ta německá komunikace u italské rodiny...? Takže v celkovém hodnocení je to u mě na hraně 2-3 hvězdiček a na konec jsem se přiklonil ke slabým 3. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (4)

  • Scénář hamburské autorky Ruth Toma byl inspirován rodinnou historií jejího manžela, jehož rodiče na začátku šedesátých let dvacátého století otevřeli první německou pizzerii v Oberhausenu. (Tonula)
  • Natáčelo v Leverano, Nardo, Sternatia, Gallipoli, Otranto (Itálie) a v německém Duisburgu. (Tonula)
  • Scény na pobřeží v čase 1:26:30 jsou natočeny v italské Galipoli, na městské pláži pod hradbami Starého města. V pozadí je maják na ostrově Isola di Sant'Andrea. (Tonula)

Reklama

Reklama