Tohle je náš svět

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)

Tenhle film mě oslovil natolik, že skoro nevím, co zmínit dřív.... Zaprvé bych hned zkraje mohla vyzdvihnout herecké výkony - Viggo Mortensen podal opravdu skvělý a věrohodný výkon. A neméně skvělí byli i dětští / nactiletí herci. Byl to skutečně dobrý výběr. Dále mě samozřejmě oslovil námět alternativního života a to, jak si s tímto tématem tvůrci poradili. Není všechno tak černobílé, jak se může na první pohled některým lidem zdát, stejně tak každá z filmových protistran (alternativní versus "normální" život) má v něčem pravdu a v něčem naopak ne. Otec, který s několika dětmi žije v lese, učí je lovit a přežít v přírodě a během toho všeho jim poskytuje domácí výuku, se může zprvu zdát jako blázen a extremista. Ano, jeho metody jsou extrémní a neuvědomuje si, že své děti připravuje o možnost socializace. Ale na druhé straně stojí lidé, kteří jsou rovněž zaslepení, jenom jinak - zaslepil je onen "standard" běžného života a mnozí se ani nezamýšlí nad tím, proč jsou věci tak, jak jsou, jen proto, že se jakožto občané pokrokových zemí v podstatě kolektivně shodli na tom, co je "normální". Líbila se mi i ta narážka na systém školství a na to, že škola toho ve skutečnosti děti moc nenaučí. Otec dětí měl svoji pravdu, která svým způsobem dávala smysl... dědeček měl naopak pravdu ve chvíli, kdy řekl, že hodlá respektovat přání svého vnuka a že nebude nečinně přihlížet něčemu, co hraničí s týráním dětí. Každý vyslovil svoje a na nás je, abychom se nad tím vším zamysleli. Nakonec bude náš názor dost možná totožný s vyústěním filmu, které bylo podle mě to nejlepší možné. Celou dobu jsem čekala, jak film skončí, a musím říct, že oním závěrečným kompromisem u mě tento film ještě stoupl. ~(4,5★)~ (02.08.2016)

Rodinná adventura s leitmotivem KAM S NÍ... hm, tak to jo. Škoda jen, že mi moje ohraničenost nedovoluje porozumět srandě a užít si ji stejně, jako natureman Viggo a jeho polodivoká rukojmí s encyklopedickými znalostmi - a to jsem se domnívala, že všechny zvrácenosti velkým plátnem už prošly. Film o naprosté neúctě k čemukoli, především pak k životu - rodinné sounáležitosti, výchově, tradicím, morálce - chcete-li k civilizaci - v tom správném slova smyslu. To všechno spláchli do stoky spolu s úchylným přáním osoby, kterou omlouvá snížená příčetnost z přemíry rodinného štěstí na samotě u lesa, odkud je hippie-busem do KFC jen co by kamenem dohodil... Ovšem neopomněli se přitom pokusit o výsměch hodnotám, které se při veškeré námaze ještě nepodařilo zadupat do země, jako již obligátní snahou předvést nematrikové katolíky coby zkostnatělé, bigotní karikatury. Když už se zabývat alternativním způsobem života, což takhle dosadit do filmových postav jinší zálesáky, no ale to už jsem v docela v jiném světě, jakož i žánru... (07.12.2016)

Není to tak dlouho, co jsem viděl tenhleten film o fousatým pošukovi, co se svou submisivní ženou a tlupou dětí žije alternativně v lese na Šumavě (i když teda alternativně a nezávisle žije jenom vocaď pocaď, protože chodit si pro sociální dávky mu až tak nevadilo). Některé rysy tu ve filmu jsou taky, některé ne - třeba to, že Viggo vlastně svoje okolí terorizuje, je tu spíš lehce naznačené. Zato asociálnost dětí v kontaktu s reálným světem tu taky je docela pěkně vidět a v pár místech se stává i zdrojem humoru, kdy nejstarší syn žádá slečnu o ruku namísto toho, aby ji standardně požádal jen o pohlavní styk. Je docela sympatické, že tvůrci lesnímu muži až zas tak moc nefandí a třeba děda, který by mu děti nejradši nechal odebrat, je tady podaný jako docela slušný a rozumný chlap, co měl holt smůlu na potrhlou dceru a ještě potrhlejšího zetě. PS: Noam Chomsky je pitomec. (23.08.2016)

Hranice normalizované / formalizované společnosti a anarchie, potažmo hranice mezi nárokem na rozhodování o vývoji dítěte ze strany byrokratického aparátu na straně jedné a rodičů na straně druhé (nemluvě o perspektivě dítěte samého) - to jsou náměty na přemýšlení nadmíru zajímavé a snímek je tematizuje bez přehnané přepjatosti v hávu popmusic. Škoda jen místy lehce prkenného vyjasńování ideologických pozic. (01.09.2016)