Proti přírodě

Prožitek blízké smrti pred dvadsiatimi rokmi a po seversky. Rovnako otvorený a úprimný, ale nie tak poetický, uvedomelý a básnicky lahodne napísaný. Skôr adekvátne k veku hlavnej postavy tápajúcejší a neujasnený. Pocitovo surovší, chladnejší. Obrazovo nie tak zaujímavý a kreatívny. A mne osobne nie tak blízky a sympatický. Vlastne ma hlavná postava a jej vnútorné trable príliš nezaujímaly. (07.04.2015)

Proti přírodě aneb Svoboda je poznaná nutnost. Jsem relativně mladý otec, společensky neohrabaný a běhám po horách. Už při traileru jsem zaregistroval riziko, že by se mohlo jednat o film o mně. Částečně. Proklamovaná otevřenost hlavního hrdiny, prezentovaná vnitřním monologem, jehož prostřednictvím bilancuje a plánuje, jak celou svou partu kvočny a trpajzlíků pošle k čertu, šokuje jen ty, kteří proudem verbálního vědomí nedisponují, nebo mu nenaslouchají. Vývoj událostí však brzy naznačí, že překvapivé vnitřní výpovědi jsou prostředkem, jak zvýraznit možnou rozpolcenost člověka typu mladý otec - a nejspíš nejen jeho - ony ani ty matky nejspíš nejsou z monolitu, ale na to raději nemyslet. Nápad zasadit přemítání do nedotčené přírody podtrhuje zprávu filmu případně, možná ale až příliš doslovně. Příjemný coming of age film. Repríza po 7 letech usilovného otcovství. Změna hodnocení ze čtyř na pět. Kdyby to někoho zajímalo, ta tklivá skladba na 53:58 je klasický jazzový kus The Moon Is a Harsh Mistress Jimmyho Webba v podání norské zpěvačky bulharského původu Radky Toneff, album Fairytales (1982). Umělkyně zemřela pár měsíců po vydání alba předávkováním léky na spaní. (10.06.2015)

Ole Giæver odhaluje svou mužnost, doslovně i obrazně. Jeho přehnaně volnomyšlenkářský výlet za svou vysněnou, zatím neurčenou budoucností, odehrávající se jen v jeho hlavě, je naplněn nádhernou scenérií norské přírody, skvělou režií a, žel přírodo, také nahodilým a velmi nedotaženým scénářem, jehož celkové vyznění je pro mne milé, nikoliv ovšem inspirující, což jsem si od námětu sliboval. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (17.02.2016)

Po delší době jsem měl možnost vidět v kině skutečně epesní filmový portrét. Když se zamyslím nad podobnými náměty, nenacházím ve své hlavě mnoho shod. Uvolněná komedie Po čem ženy touží nebo smutný Věčný svit neposkvrněné mysli se ubíral myšlenkovými pochody, jenomže Ole Giæver šel ještě dál a natočil film o člověku hledající návod na svůj život. . To rovněž vysvětluje, že kromě režie si v celém filmu zahrál spolu se svou rodinou. Neustále se snaží mít lidský pohled na věc. Emoce při hledání sebe sama působí naprosto upřímně a mě to připomínalo nejběžnější situace ze života, jako bych se do Martinovi role převtělil já sám. Každému z nás rotují v hlavě tisíce myšlenek, bádáme nad tím jak by jsme mohli být lepší, jak ostatní by se měly chovat k nám, co by bylo kdyby nebylo, co bude když to či ono uděláme. Myšlenkové pochody doprovázejí veškeré naše počínání, někdy nám dokáží pořádně zamotat hlavu. Dostávají nás do nestandardních momentů, kdy můžeme zapomenout kým jsme a co představujeme. Výlet do přírody se může nabízet jako jedna z možností jak vytřídit negativní myšlenky, v podstatě o tom vypráví příběh. Jednoduché to hrdina rozhodně nemá a jeho citová rozpolcenost je přesně ztvárněna. S tím souvisí i intimita, která je zpracována v poněkud otevřenější formě. Kromě bezprostředních myšlenek filmové postavy Martina odhazuje svůj stud sám režisér, jenž se dobrovolně nechává točit při scénách, kde by jiní byli otočeni zády. Melancholická nálada je naštěstí skromnější než by se z popisu dalo čekat, pořád osciluje mezi komedií a dramatem. Není tedy důvod odejít z filmu se špatnou náladou. Dospělý a přesto přístupný, intimní a přitom odtažitý, snový, takový je film Proti přírodě, který si mě naprosto získal! Bez váhání * * * * * (18.02.2015)

Existenciální drama o člověku jménem Martin, který se snaží vymanit z nekonečného koloběhu života a smrti. Klade si při tom všední otázky (co bude k obědu), přízemní otázky (sex) a také ty přesahující (jaký to má smysl). V klíčovém momentě však selhává a jeho snaha o jakoukoliv změnu se kvůli vlastní neschopnosti míjí účinkem. Vše podané v jasné formě a přirozeném (přírodním) prostředí. Skutečný Útěk do divočiny v norském provedení. (30.10.2017)