Proti přírodě

Na toto som nebol nachystany a prislo mi zle. Nesympaticky narcisticky honic Ole behajuc po horach (priroda si ma stale ziska) zvasta o svojom blbom zivote a mne to absolutne neprislo zaujimave. Typek sa neboji odhalit, slovne ci fyzicky, mna ale nedostal. Konca som sa dockal viacmenej rychlo, a podakoval som za kratku stopaz. Doslo by aj na preklik , no bal som sa ze pridem o nieco zaujimave. Ale neprisiel. (22.12.2017)

Je s podivem, že tento film už nenatočil někdo dříve. Možná lépe, možná profesionálněji, ale to by zase mohlo zastřít spontánnost, kterou se tento film rozhodně vyznačuje. A co je tady proti přírodě? V podstatě nic, i když hlavní (a jediný) hrdina je poněkud introvertní, ale u Skandinávců je to spíš pravidlo než výjimka. A kdo je hlavní hrdina? Maloměšťák! Zakotvený v práci a v rodině, si hledá svůj ventil, kterým by mohl občas upustit přetlak páry, který se v něm za týden zaběhnutého života naakumuluje. Jeho sny, vize, vzpomínky, a především neúprosné monology (jak změní to, co změnit nechce!), z něj dělají tuctového konzumenta. Ale v něčem má nad ním: chození o víkendech po kopcích je přece jen sympatičtější než opíjet svůj vnitřní hlas televizí, grilováním nebo chlastem. (26.04.2016)

Z technické stránky ve smyslu jakým způsobem je film natočený nemám absolutně co vytknout. Moc se mi líbí koncept práce s myšlenkami během celého filmu a vlastně by mohl být snímek velmi dobrý nebýt faktického obsahu děje a těchto myšlenek. Ten mi přišel tak laciný a umělohmotný, že už to snad ani víc nejde. Otázkou je, jestli to nebyl účel tvůrců, stvořit povrchního primitiva, jehož myšlenkové pochody by nebylo tak obtížné sledovat, ale pochybuji o tom. Kvůli tomu mě to celé ani moc nebavilo a hodně mě to mrzí, protože to mohl být opravdu skvělý film. (08.09.2018)

Proti přírodě? Já půjdu spíš proti proudu. Ole Giæver je do sebezahleděný egocentrický exhibicionistický (ehm, kdyby měl aspoň čím) narcis, jenž podává světu své názory bez obalu a možnosti následné debaty (chlapi jsou promiskuitní dětinská nedospělá a sebezahleděná hovada, zatímco ženy jsou kuchyňské puťky bez špetky inteligence a jejich děti mají problém navázat vztah s otcem). Ole Giæver "svůj pohled" na svět zastírá pod nálepku "všichni si to myslíme, ale bojíme se to říct nahlas", přičemž by správné motto filmu mělo být "co si myslím já, myslí si i ostatní". Proti přírodě je rozbředlá pseudointelektuální sračka bez přidané hodnoty u níž zamrzí překrásné záběry přírody. Neskutečné hype, jež uspokojí diváky, kteří jdou za stádem a jako ovce se smějí tomu, čemu ostatní. Norský film nikdy neklesl tak nízko do hlubin filmového bahna. (19.02.2015)

Chladné a autentické - severský pôvod sa veru nezaprie. Ako koncept a nápad celkom fajn, ale mne to napokon celé prišlo ako taká depresívna uspávanka (dokonca som pri tom aj zaspal). Martin si jednoducho potreboval usporiadať myšlienky, tak sa vydal osamote do prírody a tam popri svojom monológu o všetkom možnom aj nemožnom postupne prichádza "k sebe". Potenciál parádny, ale v konečnom dôsledku ma to vôbec neoslovilo. Inými slovami, "zbožňujem" ľudí čo majú relatívne pozitívny život a majú potrebu sa tváriť ako je všetko nanič... (05.11.2015)