Mot naturen
Proti prírode
Out of Nature
Out of Nature
Scénář:
Ole GiæverKamera:
Øystein MamenHudba:
Ola FløttumHrají:
Ole Giæver, Marte Magnusdotter Solem, Sivert Giæver Solem, Rebekka Nystabakk, Ellen Birgitte Winther, Per Kjerstad, John Sigurd Kristensen, Kim Sørensen (více)Obsahy(1)
Film Proti přírodě je cestou do drsné norské krajiny a do hlavy třicátníka Martina, mladého otce a manžela. Martin vyráží sám na víkendový výšlap do hor a my slyšíme jeho necenzurované myšlenky: nekompromisně upřímné postřehy o jeho spořádaném maloměstském životě, o něm samotném i o lidech v jeho okolí. Jeho názory a fantazie sahají od prostých dětinskostí až k hlubším dilematům lidského života. Proti přírodě je přímočarý a humorný portrét muže, který se touží vymanit ze zajetých kolejí. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (84)
Podle kritik jsem čekala víc. Námět dobrý, nicméně scénář by mohl být daleko víc propracovaný, a to hlavně ve druhé polovině filmu. Nic proti otevřeným koncům, ale tohle? To je jak kdyby došly prachy, tak ukončíme film celý... Holt exibouš co si honí péro za stromečkem a pochčije se ve spacáku není pro každého. ()
Pěkný snímek, taková sonda do myšlení člověka, který neví, co se životem. Je to drama v pravém slova smyslu, naproti tomu komedie – jen z části. Humorné situace, humorné myšlenkové pochody tam jsou, ty jsou ale humorné jen do té doby, dokud si neuvědomíme, že takový život prostě je – zřejmě alespoň v Norsku. Vidíme totiž obraz zbytečného člověka – trochu Ibsenova Peer Gynta. Na rozdíl od Peer Gynta zde ale hrdina nechodí po bájných místech ani vzdálených exotických zemích, ale jen po okolní přírodě; další rozdíl je v tom, že Peer Gynt končí v podstatě katastrofou, Proti Přírodě nekončí vlastně nijak, všedním návratem do všedního života, se stejnou beznadějí, kterou hrdina prožíval. V kontextu závěru tak divák zjišťuje, že hrdinova cesta vlastně neměla žádný cíl; co je rovněž pozoruhodné, snad nic z toho, do čeho se na cestě pustil, se mu nepodařilo. Zdá se, že hrdina spíše než Peer Gynt si zaslouží být roztaven na knoflíky. V tomto kontextu pak diváka napadá, proč snímek vlastně vznikl. Autor sám na besedě po promítání přiznal, že film v podstatě vznikl proto, že měl málo peněz, a na nic jiného by mu nezbylo. Příběh prý přitom není autobiografický. Potud lze říci, že to je scénáristicky téměř dokonale zvládnuté a stejně dobře odehrané, na otázku proč to však neodpovídá. Snímek tak může plně oslovit zejména diváka, který sám je v situaci, že přemýšlí obdobně. Jo a naproti tomu, co napovídá plakát, ten film není celý nahatý (což, pravda, bylo trochu zklamání). Hodnocení ponechám na pěti hvězdám, protože jsem se přece jenom dobře pobavil a dané úvahy se mi honily hlavou spíše později. (Peer Gynt mě napadl už během snímku, škoda, že jsem na to po skončení zapomněl, mohl jsem se na to autora zeptat.) ()
Klasický příběh o krizi středního věku v poněkud netradičním kabátku. Vyprávění formou monologu sice není zrovna novinka, ale zdejší vypravěč má svůj osobitý šmrnc. Proti přírodě nepřináší nic nečekaného nebo ohromujícího, jedním z nejsilnějších faktorů je určitě skvělá norská krajina, kterou jsem si ve filmu opravdu užívala. Celkově 75 %. ()
Prožitek blízké smrti pred dvadsiatimi rokmi a po seversky. Rovnako otvorený a úprimný, ale nie tak poetický, uvedomelý a básnicky lahodne napísaný. Skôr adekvátne k veku hlavnej postavy tápajúcejší a neujasnený. Pocitovo surovší, chladnejší. Obrazovo nie tak zaujímavý a kreatívny. A mne osobne nie tak blízky a sympatický. Vlastne ma hlavná postava a jej vnútorné trable príliš nezaujímaly. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (1)
- Film se natáčel v norských lokacích Mosjøen a Tromsø. (Zlatohlávek)
Související novinky
Startuje první ročník festivalu Na hlavu
V pražském kině Světozor se 20. - 23. dubna koná první ročník filmového festivalu Na hlavu. Nabídne netradiční spojení projekcí často velice známých filmů s přednáškami, jež filmy představí v novém… (více)
Tedy Norové mi vyrazili dech... A to svojí otevřeností. Filmů o krizi středního věku jsem už pár viděl, tenhle je ale smetl jako Maelström. Ihned se mi vybavila písnička Honzy Budaře s textem...,,Já jsem tvoje krize středního věku, se mnou se něco dozvíš o člověku, neboj se budeme nejlepší přátelé ..netvař se proboha tak hrozně kysele '' --- A také je to film plný mužské nahoty, což možná potěší dámské publikum. Hned na začátku když nám Martin naplno ukázal svého ,,klauna'' (tak své mužské chloubě říkal) při močení do potůčku ve mně krapet hrklo. To jsem ale netušil co nás ještě všechno s ,,klaunem'' čeká. Není nad to, když se herec nestydí a Ole Giæver s tím asi problém nemá. Film se sice tváří jako komedie, je to však regulérní drama a nezdráhám se říci mužské drama každého znás. Mohl by se jmenovat podobně jako oblíbený animák V Hlavě. Do velínu sice nevidíme, slyšíme však co si Martin v duchu říká. A pánové, ruku na srdce, kdo se v tom alespoň trochu nenašel? Martinovi je 30, má byt, ženu a syna. V práci ho to sejří a cití, že by potřeboval radikální změnu. Kouká na svého kolegu padesátníka s pupkem uvelebeného za kancelářským stolem a uvědomuje si, že takhle on skončit nechce a nesmí. Práce je stereotyp, doma je to stereotyp... Ze ženou jsou si nějak vzdálenější než to bylo dříve...všechno nějak vystydlo, omšelo, stalo se rutinou... jak se to ale sakra mohlo stát? Vždyť má vše co si tehdá na začátku vztahu přál! Včetně syna! Martin rád sportuje a únikem jsou mu treky kamsi do hor do hlubokých lesů a rašelinišť kdesi nad městem, kde tečou průzračné potoky, obloha se odráží v hladinách tichých jezer a kde horský vzduch brázdí křídla orlů... Tam, v přírodě relaxuje. Během toho ale znovu a znovu analyzuje svůj dosavadní život a dochází k závěru, že se odejde z práce a že se rozvede. Vždyť tolik lidí už se rozvedlo... Ano začátky budou krušné, ale pak? Svoboda... Tak tolik chybějící svoboda a nezávislost.. Nebude se už vázat. Pokud zavadí o nějakou hezkou a přijatelnou, dá s ní sex a pak každý půjde jinam. Když pak dorazí k jedné z turistických chat, kam zrovna došly i dvě mladé pohledné dívky, má možnost si jeden ze svých snů prožít v reálu... jenže... ------ Proti přírodě je film, který bych nazval z hlediska nás chlapů až kolaborantský! :-). pan režisér, scénárista a Martin v jednom hodně odklopil pokličku mužského myšlení. Myšlení, které některé ženy nejsou s to pochopit ani po mnoha letech společného života. Možná je to ale dobře. Možná je to malý návod jak pochopit toho tvora s ,,klaunem'' co používá stejnou domácnost a co vychovává společné potomstvo. Chlap prostě jednou za čas musí být sám, nebo s tlupou kumpánů. Máme to tak v sobě nastavené už od pravěku, kdy jsme vylezli z tepla jeskyň a měkkých nažvýkaných kůží do nehostinného světa tam venku na lov. Ruch tlupy a řev dětí byl náhle vyměněn za klid, ticho, soustředění a napětí, které lov vyžadoval.... Dnes je jedno, zda chlapi jedou na víkend na ryby, hokej, nebo třeba na LAN párty... Platí to pořád. A platí také, že se po dostatečném zregenerování zase rádi vracíme domů. Škoda nedotaženého scénáře, protože jinak by to bylo perfektní. Právě pro tu svoji otevřenost a upřímnou svobodomyslnost. 4 kostičky hořké čokolády. * * * * () (méně) (více)