Cléo od pěti do sedmi

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1961. (29.04.2024)

Projekt 100 /2007/ (09.01.2007)

Portrét ženy zachycený na plátno dokumentu o Paříži - to o svém filmu řekla sama režisérka. "2 hodiny" ze života ženy, která se tváří v tvář své smrtelnosti zbavuje umělých šlupek, do kterých jí zahalilo její okolí aby se nahá (obrazně řečeno) smířila s plynutím času, to vše v krásné Paříži 60. let - to říkám já :) (15.10.2012)

Pokud bych měl srovnat francouzskou a českou Novou vlnu, musím se přiznat, že je mi bližší ta východnější z nich, protože ukazuje ničím nepřikrášlený život naprosto běžných lidí. Francouzská se naopak zaměřuje na osobnosti něčím výjimečné v neobvyklých situacích - jako třeba zde, kde zpěvačka čeká na výsledky rakovinových testů. Příběh je prostý. Přihlouplá, hysterická, sebestředná, hypochondrická atraktivní blondýnka se nám za 90 minut napraví a pozná pravou lásku. Na ní samé a výsledcích rakovinových testů ji pak přestává záležet, jak dopadly se ani nedozvíme... Takže nic objevného. Pokud jste ještě nikdy nepotkali ženu s vlatstnostmi, jaké má Cleo, podívejte se na tento film a stravte s ní 90 minut mezi 5. a 7. odpoledne, během kteréhožto času vám zaručeně začne lézt na nervy. Pokud jste s takovou již měli tu čest a vzali jste si z toho jisté ponaučení o barvě vlasů a její nepřímo úměrném vlivu na inteligenci a viděli nějaký novovlnný film, pak pro vás není důvod, proč tento film sledovat... (21.10.2007)

Takmer dokumentárne, takmer v reálnom čase, takmer dokonalé. (14.05.2008)

Jak pomalu dokáže plynout čekání, naznačuje režisérka dokumentárním pojetím a takřka dokonalou jednotou času, která vás vede k zamyšlení a empatii s osamělou hvězdou... (17.01.2014)

Rozhodně zajímavý a za podívání stojící snímek, na který však sedí již zmiňovaný citát z Bluntmanova příspěvku: "Filmy jsou život s vystříhanými nudnými částmi" - a v tomto filmu vystřiženy nebyly stejně jako v životě. (02.06.2007)

krásná návštěva Paříže se smutnou průvodkyní plyne pomalu v daném čase k uvědomění si sama sebe - Cleo přestává být frackem a začíná být milou madou ženou a divák kouká a usmívá se blahem (30.01.2011)

V prvních minutách jsem si říkal, jaká je to vysoká škola filmového umění, a pak u toho několikrát málem usnul. Čili krásné, bezcílné toulání po Paříži alá Godard či Truffaut, jen z ženského úhlu pohledu (na ženu). Ač bych se snad mohl nazvat skoro jakýmsi frankofilem, nemůžu si pomoct, ale francouzská Nouvelle Vague mi oproti třeba té naší milé vlnce přijde většinou úžasně vyprázdněná. (04.04.2023)

Ehm, když čtu ty recenze tak chci říct, že...časoprostor a avantgarda a taky několikrát použít "Bergmanovská", a také bych ráda řekla, že se mi snímek líbil. Cléo má vše, co by si mladá žena mohla přát. Bohužel ale má také strach o své zdraví, jelikož čeká na výsledky biopsie. Samozřejmě, asi jako každý člověk se chvílemi přiklání k horší variantě a chvílemi k té lepší. Prochází městem a sleduje lidi, vše ale skrze sebe samotnou, je to jakoby promítala různé verze svého života do lidí, situací a příběhů, se kterými se na cestě setká. Odpadá postupně cokoli, na čemž jí dříve záleželo a ve skrze bylo povrchní. Cléo v sobě nenese smutek ani stesk, je tam příměs strachu a náhle objevené lásky k životu, o které doposud neměla tušení. Činí jí to náhle krásnou uvnitř, nabývá lehkosti a klidu. Jde nasávat prostředí tohoto světa, aby se pokochala neviděným, nebo aby se rozloučila. Každopádně vše, co prožívá je tak běžné a zároveň tolik jiné. Krásný film z něhož vychází pouze láska a lehkost. (09.03.2024)

Dvě hodiny z života malicherné zpěvačky, která čeká na zprávu od doktora nakonec nevyjdou jako tak nudné, jak byste čekali..Zajímavá mystifikace, které si ale nevšimnete, pokud si o tom nepřečtete (např. den, kdy se to odehrává, nebylo úterý, ale středa...) (04.03.2007)

X (18.04.2024)

Film, v ktorom sa napriek svojmu roku vzniku dajú nájsť reflexie dneška. Sú tam odrazy feminizmu, sexismu (napr. žena, ktorá je krásna, musí byť aj zdravá) a existencionalizmu (nachádzanie šťastia v konci). Agnes Varda mala svoj vlastný režisérsky jazyk. Nie je len ženský, ale veľmi bohatý vo svojej skromnosti. (20.07.2015)

Čistý Masterpiece La Nouvelle Vague. (01.05.2019)

Francuzske novovlnove putovanie parizskymi ulickami a zahradami s nesympatickymi postavami. Tieto typy filmov idu definitivne mimo mna. Jedine moja slabost pre staru ciernobielu to udrzala na slabom priemere. 5/10 (25.09.2022)

Film, který zestárl. Slyšela jsem o něm před mnoha lety s tím, že je úžasný. V dnešní době je to nuda. (07.04.2023)

Náladovka ze "staré dobré" Francie ... na kterou musíte být ve správné náladě. Nepochybně ve své době originální, navíc se elegantním závěrem, který dostojí předpokladu "dobře to dopadne", ale přitom ho postaví na hlavu. (14.09.2023)

Hoci prechovávam obrovský rešpekt pre Agnes Vardu a jej tvorbu, French New Wave bohužiaľ nie je moja šálka čaju. Film som vypla po pätnástich minútach (hoci to nemám vo všeobecnosti vo zvyku), pretože som vedela, že by som ďalšiu hodinu len pretrpela. Možno tomu však jedného dňa prídem na chuť a film si pozriem s väčším nadšením. Film taktiež nebudem hodnotiť, keďže som ho nedopozerala. (05.08.2019)