Manželé a manželky

Všichni moc dobře víme o události, která pověst vytříbeného pisatele dialogů na čas poskvrnila. V roce 1992 herečka Mia Farrow objevila kompromitující fotky, které usvědčovaly Woodyho z poměru s její adoptivní dcerou Soon-Yi. Soudní a mediální teror, který Mia rozpoutala, značně zkreslil fakta a mnozí dodnes netuší, jak to celé vlastně bylo. My víme, že to bylo paradoxně v období, kdy Allen vyrukoval s moralistickou komedií Manželé a manželky. I v ní se naneštěstí objevil jistý hořký stereotyp, vyplývající právě z potřeby obsazovat svou milou Miu do téměř každé role. Přesto je tenhle Allen znovu velmi silný v základech, ač v mnoha momentech i přes tu silnou hořkost spíš vlažný. Ale na čtyři hvězdy se vydrápal. (09.03.2016)

Mohla to být jen další tuctová allenovka - vztahovka několika párů z New Yorku, ale díky vychladlému vztahu s Farrow nabírá film dalších významů a konotací. Vřele doporučuji podívat se na film až po dokumentu Allen vs Farrow, protože až potom divák konečně zjistí, že celý film je vlastně samoreflexe jednoho životního stádia režiséra. Bez tohoto kontextu je to "jen" civilní a velice přesné drama. Až budu mít krizi středného věku, věřím, že tam dám pětikvalt. (25.01.2022)

I kdyby Woody natočil film, kde celou dobu jen stojí, nic nedělá a kouká do kamery, myslím že bych nedokázal dát mu odpad a určitě bych si na tom našel něco, co se mi vlastně docela líbilo... Jsem k němu velmi nekritický, jeho filmy můžu vidět kdykoli, kdekoli... Přesto nemohu dát Manželům a manželkám vyšší hodnocení, protože jsem byl docela zklamán. V hlavě mi nezůstala jediná scéna, film je sice přesný v tom, co se snaží ukázat, ale to je tak všechno. Iritovala mě kamera, divné střihy a Judy Davisová, která byla nesnesitelná. Záběry na citově deprivované lidi, potácející se nočním Manhattanem, jsou sice super, ale už jsem je viděl mnohokrát. Ne, k tomuhle dílu si cestu teprve musím najít. (Možná po x letech manželství?) (30.06.2012)

Woody Allen tentokrát intenzivně zkoumá instituci manželství a problémy s tím související. Bohužel se v tom nenápaditě motá pořád dokola. Opakuje to, co jsme u něj viděli tolikrát předtím už od dob Annie Hall, ale tentokrát bez jakékoliv jiskry nebo oživení a (až na pár téměř nepostřehnutelných výjimek) dokonce bez vtipu. Jeho obvyklé charisma a přesvědčivost jsou skoro na nule. "To je všechno? Můžu už jít?" ptá se Woody na závěr (nejspíš svého psychoterapeuta). Jako by v té chvíli mluvil z duše znuděnému divákovi: To je všechno, Woody? Všechno cos nám chtěl tentokrát říct? Hmm... Tak jo. (08.09.2006)

"Spomienky sú len spomienky. Ozveny minulosti. Vytrhnuté okamihy, ktoré nerozprávajú celý príbeh." Pre mňa mimoriadne výstižná a vyzretá vzťahovka, ktorú by mali rôzni ľudia vidieť v rôznych obdobiach svojho života. Allen tu už nie je v citoch tvrdohlavý, prijíma, čo ho stretne a necháva to do veľkej miery robiť aj ostatné postavy. Civilné spracovanie, roztrasená kamera (aj keď tá sa časom ustáli, akoby sa snažila stupňujúcou sebaistotou korešpondovať s rozbiehajúcim sa príbehom) a rozhovory kohosi za kamerou s postavami, v podobe dokumentaristicky ladeného interview, môžu divákov, ktorí nie sú skalnými fanúšikmi tohto cholerického Newyorčana, do istej miery odradiť, ale tých ostatných tieto prvky len utvrdia v Allenovom hlbokom vzťahu a prepojení s postavami. Nakoniec môžem ešte skonštatovať, ako dokonale bola ústredná štvorica obsadená. A potom už len zatlieskať postojačky, aj keď si nie som veľmi istý, či to má Woody rád... (11.06.2013)