Manželé a manželky

W. Allen so svojim typickým humorom dokáže plávať vo vodách vzťahových problémov medzi partnerskými dvojicami ako ryba vo vode. V tomto prípade mi však forma snímku sadla menej, nebola zlá, ale nebavila ma tak ako ostatné Allenove filmy. Možno to bolo tými častými dokumentárnymi vsuvkami, neviem. Ale aj napriek tomu film hodnotím pomerne vysoko, pretože obsah, ten je naozaj brilantný. 75/100 (18.08.2015)

Tentokrát nic, co by mě bavilo, napínalo, šokovalo... jen vlažný vývar z manželských rošád, který možná sváděl k zamyšlení, jenže mně se ten večer zrovna zamýšlet nechtělo. Navíc mám zkušenost, že Woodyho filmy jsou pro mě, až na pár výjimek, atraktivní přibližně od roku 1998, taktéž až na pár výjimek, kdy začal ubírat na intelektuálních rozpravách a přidávat na životaschopnosti svých hrdinů. (25.03.2010)

Woody Allen je bystrý pozorovatel lidských vztahů a rozpitvávat partnerské svazky je jeden z jeho nejoblíbenějších filmových motivů. Manželé a manželky se dají považovat za jakousi učebnici manželského, resp. partnerského, života, za jakousi filmovou obdobu populárních knih našeho dr. Plzáka. Najdeme tam všechny základní typy manželských problémů, krizí a jejich možných východisek. Tenhle snímek patří ke komerčně nejúspěšnějším pracím Woodyho Allena, protože v téže době se rozpadl jeho dlouholetý svazek s herečkou Miou Farrow a rozpadl se mimochodem opravdu divoce za škodolibé asistence bulvárních médií. Divácká obec i kritici měli tendenci nahlížet na tenhle film jako na rodinou realitu Woodyho Allena. Film je tradičně pečlivě obsazený a skvěle odehraný, ale oproti ranným Allenovým pracím mi přijde méně zábavný. Je to opravdu spíš výborně natočená příručka než film, který by mě emočně dostal tak jako třeba Hana a její sestry. Mia Farrow tady má zajímavou roli na první pohled křehké submisivní ženy, která ale dokáže nenápadně manipulovat se svým okolím a ve skutečnosti vychází jako nejméně sympatická postava z té šestice nešťastníků, na jejichž počínání shlíží Allen zhůry. Celkový dojem: 65 %. (02.06.2011)

Když se řekne „newyorský intelektuál“, není to intelektuál ledajaký. Za poslední půlstoletí pravděpodobně žádná duchovní elita neovlivnila tvář současného světa tak zásadně, jako ta z východního pobřeží Spojených států. Právě tam se rodí valná část názorů a postojů, které jsou pak skrze média šířeny do celého světa a stávají se civilizačním vzorem. --- Woody Allen je významným mluvčím tohoto proudu. Mnohé jeho filmy jsou vlastně stejné a monotematické. Zobrazuje sexuální vztahy newyorských (vzácně i jiných) intelektuálů, jeho příběhy jsou vždy (psycho)analytické, dialogy vtipné, postřehy trefné (i když občas dost na efekt), místy sarkastické. Všimněme si, že vždy jde o sex, ale nikdy nejsou vidět žádné děti. --- Pokaždé, když mne Allen takto osloví, nemohu se ubránit otázce: Dobrá, chytré, vtipné, ale co s tím? Má to být jenom inteligentní sranda? To snad ne, to by šlo sotva dohromady s Allenovým statutem významného umělce a intelektuála. --- Myslím, že Allen nám opravdu chce něco důležitého říct, koneckonců, co je důležitější než sexualita? Ale pochybuji, že chce říct zrovna to, co slyším já. Totiž že ten jeho svět a jeho vztahy jsou chronicky nefunkční, doslova sterilní. Na pohřbech jeho postav se bude hodně a kultivovaně řečnit o jejich zásluhách, ale sotva se najde někdo, kdo je bude lidsky postrádat a oplakávat. --- Ještě jeden postřeh: všiml jsem si, že mnoho komentátorů upozorňuje, že tento Allenův opus není komedií, ale ryzím dramatem. Možná se mýlím, ale mám dojem, že tak soudí převážně ti, kteří dlouholeté manželství a jeho krize dosud nezažili. V reále je to daleko drsnější, tohle je jen taková úsměvná pohoda. Nevěříte-li, zeptejte se svého psychoanalytika. Nebo ještě lépe - advokáta. (14.01.2011)

Je mi až skoro trapné psát k Woodymu další nadšený komentář, ale jeho filmy si ho každopádně zaslouží. I v tomto snímku opět nechybí jeho typický ironický pohled na svět, téměř detailní rozbor vztahů mezi muži a ženami, milostné aféry, typické životní situace očima tohoto skvělého režiséra. A ani tentokrát nechybí originální vyprávěcí postupy, například prokládání příběhu výpověďmi samotných postav zaujme nejednoho diváka a zároveň jej pustí k sobě a svým pocitům o něco blíž. (26.12.2010)