Manželé a manželky

Tohle je naprosto ukazkovy priklad proc nemam rad Woodyho Allena a jeden z jeho nejhorsich filmu. Obcas je sice mozne narazit na film, ktery se mu povede (Cassandra's Dream), reknu si, ze jsem na nej mozna trosku prisny a dam mu ferovou sanci, ale pak prijde neco jako tohle a tim to dorazi. Neexistuje reziser, ktery by byl tak neskutecne repetitivni, trapny a ubohy. Totalne identickych vztahovych bullshitu uz natocil desitky a stejne v tom pokracuje. Kvalitnimu reziserovi staci na 1 tema natocit 1 film, dale se muze posunout dal, rozvijet se, experimentovat, proste se chovat jako umelec, zatimco Woody prevazne toci filmy pres kopirak bez spetky originality jen aby si nahonil ego kvantitou a nabubrelym portfoliem. Ze stejneho duvodu se neustale arogantne obsazuje do roli, prestoze sam moc dobre vi, ze hrat proste neumi. O jeho lacinych a zoufalych scenarich ani nemluve. Nelze se pak divit, ze o nem s radosti vsude tvrdim jaky je to ultimatni ubozak. 1/10 (04.04.2010)

Výborné, ale nikoli originální, což je prostě veliká škoda. O to víc, že se mi film velmi líbil a osobně myslím, že patří k Woodyho nejlepším!! Woody variuje v lepším případě sám sebe (to by ani tak nevadilo) a v tom horším Bergmana (především Scény z manželství, na které si vzpomenete až moc často). Ale film má velmi zajímavou práci s kamerou, vypiplaný scénář (co se také dalo čekat), velmi dobré herecké výkony, režii... a... prostě mi mluví z duše :) (13.04.2006)

A: Musíme vám něco říct B: (Woody Allen): Co? Co? tak už povídejte A:Jack a já se rozcházíme B: Aha, Chápu. Ale nic vážného, ne? ----- Standardní komentář si odpustím, omílal bych již řečené a místo toho nahodím ještě jeden bonmot: "Nebo byla teorie permanentní partnerské touhy mýtus, jako třeba společný orgasmus? Rifkin a jeho žena ho zažili jen jednou, v okamžiku, kdy je soudce rozvedl." (08.08.2007)

Hodnotím vysoko, ale nedoporučil bych Manžele a manželky někomu, kdo se s Allenem teprve seznamuje. Mohl by si udělat zkreslený obrázek a ten by ho odradil od dalších Woodyho opusů. Není to totiž komedie, ale skoro ani jedna z těch bergmanovštin. Je ještě tísnivější. Dva starší páry si uvědomují, že už jim život mnoho nenabízí, a tak začnou panikařit jako hejno slepic. Muži volí obvyklou regenerační kúru - výměnu partnerek za mladší, ženy mutují v bezcharakterní uvřískané bestie, které chrlí oheň. Z obou stran se mi zvedal žaludek. Manželé a manželky jsou vztahový horror, demaskující instituci manželství jako doživotní žalář. Krásně to vyjádřil básník Viktor Dyk: "Viděl jsem, co lidé láskou zvou - smrtelný zápas egoismů dvou. Buď mým, buď mou." 80% (26.02.2007)

Na Allena poměrně vážný a hořký snímek, který de facto kopíruje Bergmanovy Scény z manželského života (co do formy), ale pohled na manželství je čistě Allenův. Allen si velice zřejmě ujasňuje a uceluje svůj názor na partnerské vztahy a manželství (v době vzniku filmu už měl určitě zkušeností až nad hlavu), ženatý byl třikrát, jeho manželku hraje jeho (v té době už bývalá?) partnerka Mia Farrow, jejíž dceru si pár let nato vzal. Vyznění je trpké a realistické, nečekejte Woodyho obvyklou ironickou nadsázku, na dojmu ze snímku to ovšem nic neubírá, vše působí realisticky, herecké výkony jsou samozřejmé - celý snímek je mnohem více psychologickou sondou než komedií/dramatem - jak je to zařazeno tady. Romantické duše možná zapláčou, ale ani ony by neměly zavírat oči - třebas se jim něco z toho co uvidí jednou bude hodit :-) 8/10 (13.04.2008)