Manželé a manželky

Po slabých 80. letech s otravnou Farrowovou se Allen probral a natočil výborný psychologický snímek o vztazích - skvěle napsané a zahrané postavy (obzvlášť Judy Davis exceluje i ta Farrowová do mozaiky zapadá), z řady scén mě fakt mrazilo. "Dokumentární" styl kamery k filmu perfektně sedne a i po letech je to svěží záležitost. Pro mě určitě jeden z nejlepších filmů Allena, úplně odlišný od všeho, co do té doby natočil. (15.06.2015)

A: Musíme vám něco říct B: (Woody Allen): Co? Co? tak už povídejte A:Jack a já se rozcházíme B: Aha, Chápu. Ale nic vážného, ne? ----- Standardní komentář si odpustím, omílal bych již řečené a místo toho nahodím ještě jeden bonmot: "Nebo byla teorie permanentní partnerské touhy mýtus, jako třeba společný orgasmus? Rifkin a jeho žena ho zažili jen jednou, v okamžiku, kdy je soudce rozvedl." (08.08.2007)

„Některé věci prostě vyřešit nemůžete a musíte se s nimi naučit žít. Vytvoříte si pokličku a tou je přikryjete.“ Místy úsměvná, ale jinak dosti realistická, hořká a mírně depresivní sonda do fungování vztahů mezi mužem a ženou, která zároveň sype z rukávu jedno životní moudro za druhým, ale dělá to docela zábavným, nikoli otravným způsobem. Je vám u ní trapně za postavy v rozpačitých situacích, cítíte se jako byste tam byli s nimi, na čemž má lví podíl kamera napomáhající k autenticitě. A není vůbec těžké najít ve filmu sami sebe nebo něco, co jste osobně prožili/zažíváte. Promluvy dalších zainteresovaných postav, které popisují ty hlavní (jakoby psychoanalytikovi), pomáhají divákovi utvořit si o nich lepší obrázek, teorie o ježcích a liškách je zase vtipná stejně jako k zamyšlení. Akorát jsem nechápal, proč byli všichni tolik odvázaní z postavy Sally, která mi byla krajně nesympatická. Když si nicméně přičtu trefný závěr, hodnotím silnými 4* a rád bych si film pustil zase za několik let, věřím, že se mi dostane pod kůži ještě víc. „Moje manželství bylo mrtvé. Už léta. Nevím proč…ano, vím. Druhý zákon termodynamiky. Dřív nebo později se všechno podělá. Moje parafráze.“ (01.09.2014)

-God does not play dice with the universe. -No, he just plays hide-and-seek. Jediný vtip na úvod filmu a odtud dál už je to víc než jen drsné a kruté. A to nejen tématem (Allenovým často zkoumaným), ale i stylem zpracování, který v některých chvílích připomene právě tu odosobněnost, která způsobuje mnohem větší etické stanovisko proti, jako tomu bylo u některých filmů Vinterberga a Triera. (22.10.2016)

Tohle je naprosto ukazkovy priklad proc nemam rad Woodyho Allena a jeden z jeho nejhorsich filmu. Obcas je sice mozne narazit na film, ktery se mu povede (Cassandra's Dream), reknu si, ze jsem na nej mozna trosku prisny a dam mu ferovou sanci, ale pak prijde neco jako tohle a tim to dorazi. Neexistuje reziser, ktery by byl tak neskutecne repetitivni, trapny a ubohy. Totalne identickych vztahovych bullshitu uz natocil desitky a stejne v tom pokracuje. Kvalitnimu reziserovi staci na 1 tema natocit 1 film, dale se muze posunout dal, rozvijet se, experimentovat, proste se chovat jako umelec, zatimco Woody prevazne toci filmy pres kopirak bez spetky originality jen aby si nahonil ego kvantitou a nabubrelym portfoliem. Ze stejneho duvodu se neustale arogantne obsazuje do roli, prestoze sam moc dobre vi, ze hrat proste neumi. O jeho lacinych a zoufalych scenarich ani nemluve. Nelze se pak divit, ze o nem s radosti vsude tvrdim jaky je to ultimatni ubozak. 1/10 (04.04.2010)