Klub vyvolených

Toto bolo za poslednú dobu bezkonkurenčne najväčšie prekvapenie. Čo na prvý pohľad vyzeralo ako umelecká nuda sa ukázalo byť parádnym filmom na zamyslenie, čo ponúkal zopár zaujímavých morálnych dilém vo veľmi pozerateľnej forme bez toho, aby to celé vyznelo mravokárne. Navyše Kevin Kline bol úžasný (rovnako ako Štefan Bučko, ktorý mal nastarosti jeho dabing do slovenčiny). (30.01.2009)

Viděl jsem to když to dávala TV Nova a při první reklamě jsem si řikal, že je jasný jak to dopadne, akorát mě k tomu nesedělo, že by takovou limonádu režíroval Michael Hoffman.Tak jsem u toho zůstal a musím říct, že film se ubíral trochu jiným směrem než sem odhadoval. Sedgewick Bell je od začátku pěknej parchant a místo aby se polepšil, jak to tak v americkej blbinách bývá, tak parchantem zůstal až do závěrečnejch titulků. To bylo fajn, příjemná změna. Vlastně je to film o dokonalým učiteli, kterej udělal chybu. (20.11.2008)

Kdykoliv se snažím The Emperor’s Club nějak shrnout, chce se mi napsat, že ten film je skvělou ukázkou aristotelovské etiky, načež mi dojde, že Etiku Nikomachovu četl málokdo a že jsem asi jediný šílenec, který má chuť rozebírat ve filmovém komentáři eudaimonii a morální teorie. Jenže paralel mezi Aristotelovými myšlenkami a filmem o učiteli, který věří, že může změnit jednoho ze svých studentů k lepšímu, je tolik, že se nabízí alespoň několik zmínit. Stejně jako Aristoteles i učitel antických dějin William Hundert z The Emperor’s Club zastává názor, že morální hodnoty musí být v lidech rozvíjeny, a považuje proto formování žáků za svou povinnost. Stejně jako Aristoteles, podle něhož neexistují žádné univerzální morální zákony a jen osoba jednající v souladu s rozumem a ctnostmi může pochopit, co je správné udělat, se i William Hundert dostane do situace, kdy je jeho jedinou nadějí vsadit na svůj úsudek a doufat, že jeho rozhodnutí bylo za dané situace správné. Stejně jako Aristoteles, který považoval vedení racionálního, ctnostého života za jediný způsob k dosažení eudaimonie (= spokojeného života), i William Hundert věří, že pro plnohodnotný život je potřeba být morální osobou. A konečně stejně jako Aristoteles i William Hundert nakonec dospěje k přesvědčení, že eudaimonii, podstatu svého bytí, nemůže hodnotit na základě izolovaných momentů štěstí nebo bolesti, ale jako shrnutí všeho, k čemu jeho život vedl. The Emperor’s Club jsem viděla poprvé před několika lety a tehdy mě zaujal primárně kvůli nedokonalosti hlavního hrdiny, nečernobílému vidění světa a skvělému obsazení v čele s Kevinem Klinem; dnes mu jakožto člověk, který má morální filosofii poměrně rád, musím přihodit i tu poslední, pátou hvězdičku. (27.02.2010)

William Hundert (Kevin Kline) roky vyučuje historii starého Říma a antických kultur na soukromé škole svatého Benedikta. Je přísným a spravedlivým profesorem, který je u svým žáků oblíben a vážen. Vždy klade důraz na charakter a morálku mladých mužů i sebe. Když do školy nastoupí syn známého senátora Sedgewick Bell (Emile Hirsch), je od prvních okamžiků zřejmé, že se klidná třídní atmosféra změní. Pro Hunderta relativně k horšímu, protože žáci Bella obdivují a snaží se ho napodobit. Pro žáky k lepšímu, protože zakusí také jiný život, než jen biflování letopočtů. Díky svému vlivnému otci má Bell jistotu, že jeho prohřešky budou přinejmenším mlčky tolerovány. Nepomůže ani Hundertova audience u senátora a stížnost na jeho syna. Tam vidí pouze jeho nezájem o synův charakter a vzdělání. Po počátečních střetech si však Hundert a Bell k sobě najdou cestu a to, co je spojí, je právě historie. Z dříve podprůměrného Bella se stane výborný student se zájmem o učení a na dřívější výstřelky zapomene. Když se však na škole koná prestižní soutěž o titul Julia Caesara, Hundert začíná odhalovat pravdu o svém nejoblíbenějším žákovi. (22.06.2010)

Před tabulí bude vždy džungle, i kdyby se stokrát tvářila jako francouzská zahrada. A jak je známo, džungloví predátoři nemění své skvrny, jakkoli jim jejich úsilí přináší jen slabou a neduživou kořist místo ušlechtilého dvanácteráka Klinea. Snad i platí, že charakter člověka je jeho osudem. Bezcharakterní člověk vlastní osud nemá, jen jeho stín dopadá na osudy těch druhých. (24.03.2021)